Je po Vulkánu (7.4.), Jerryho výstupu na Černou horu (9.4.) a březnových aktivitách

Dubnové počasí si zahrálo i se mnou, prostě jako na horské dráze, tudíž se k článku dostávám až nyní. Je sobota, MOC krásné ráno, ale jak bude a který den, až to dopíši… Prostě apríl. Avšak vraťme se do března, kdy se příroda probouzela, konečně přilétly černé vrány a oddíl si vesele užíval.

Rád se vrátím na konec roku a přidám jeden kdysi avizovaný příspěvek, od Pokyši.

 

Lezecké vánoce na Sicílii

Pár fotek s vánočního lezeckého výletu na Sicílii. A pár tipů pro ty, co by se tam chtěli vypravit.

Oblast: San Vito lo Capo, nejslavnější a nejlepší lezecká oblast na Sicílii. Kdo tam byl, říká, že nemá cenu na Sicílii hledat jinou oblast, nic to nepřekoná. 🙂 

Doprava: my jsme letěli do Palerma, kamarádi jeli autem z ČR. Letecky je to levnější (my jsme letěli 23.12. za cca 3.200 Kč z Budapeště do Palerma s Ryanair). Dá se letět i z Prahy, buď do Palerma nebo do Trapani. Z Palerma se dá vpohodě dostat do San Vito lo Capo místní dopravou. Samozřejmě mít auto je výhoda – když se vám nechce lozit, můžete si někam popojet a udělat pěší výlet, nebo zajet i na nějaké blízké památky. Ale pokud chcete jen lozit, je to zbytečné.

 

Ubytování: jsou tam dva kempy, spali jsme v obou a vyhodnotili jsme kemp El Bahíra jako lepší. Je to blíž ke skalám a na rozdíl od druhého kempu La Pineta tam byla sprcha zadarmo a tekla teplá voda. Cena za 2 lidi a stan 12 Euro (bez auta). Obchod je ve vesnici San Vito lo Capo (cca 3 km pěšky z kempu)

Počasí na vánoce: přes den 20 stupňů, dost fouká, ale skály jsou relativně v závětří. Na přímém slunci vedro. V noci ve stanu velmi příjemně.

Lezení: Krásné lezení na neoklouzaném vápně. My jsme lezli jenom sportovky, je tam spousta cest všech možných obtížností, krásně odjištěné. Měli jsme 60m lano a potřebovali jsme tak 15 expresek. Lezli jsme cesty, co měly 30m. Jsou tam i cesty 40m, vypadaly krásně, ale neměli jsme osmdesátku. Ze skal se díváte přímo na moře. Průvodce jsme měli tenhle:

 

Tak ať to dobře leze. 🙂   Pokyša

 

 

Černožice, 14.3. a jiné dny. Tak jsem se konečně po operaci dočkal a mohl se přidat do naší lezecké skupiny. Ač radši na jistotu, přesto to byla to paráda! Dařilo se i jiným, ale ten první strop je úspěch z předchozího pondělí, 7.3.

 

Nová nástěnka na hřišti, 17.3., byla po posilnění u Gaba opět obnovena a všem kolemjdoucím se moc líbí! Vrbko, děkuji!!!

 

 

Skialpování na Černé hoře probíhalo a o náhodná setkání zde nebyla nouze. Na mých nových černých vránách to byla moc velká pohoda, tak jsem se v rámci tréninku rád vrátil ke klasikám. Podařilo se mi ukázat náš tvrdý chléb Jendovi, prožít si svůj první podvečerní a večerní výstup s Běláky, taktéž i nečekaně s Bosákem a Liborem. Prostě to tam žije, i nyní v dubnu! A ještě chvíli bude, chystám se na májové výstupy a hlavně sjezdy.

 

Na výzvu o zaslání příspěvků jsem dostal i dva bez fotek:

od Bosáka – Ahoj náčelníku, rád bych ti něco poslal, ale… 

5.-8.  Klöstertal – lyžovačka + běžky + párty; 9.-22.  chřipka; 23.-26.  stěnka, cihelka, ČH, Karpacz; 27.-31.  alergie či pokračování chřipky

…prostě měsíc skoro úplně na HOVNO !!!! Takže se radši těším na duben 😊 Pic. J.

 

od Zdendy – Ahoj Františku, zdravím tě z trutnovské nemocnice. Jsem po operaci utržených svalových úponu stehna od kolena včetně přetržené šlachy. To vše následek obyčejného smeknuti na trávě. Tím z letošních plánovaných Dolomitu nic nebude. Jsem z toho KO a věřím, že na závěr roku dopadne alespoň Kilimandzaro, pokud bude dostatek zájemců. Pozdravuj všechny a třeba se 3-4 měsíce potkáme. Zdeněk Kudrnáč 

Musím ke Zdendovi podotknout, že mám od něj v emailu pěkné povídání o Srí Lance i s fotkami, ale nějak ještě nebyl čas to upravit a zveřejnit. Nu, máte se věru nač těšit!

 

 

 

Vulkán, 7.4., byl na tento termín přesunut z důvodu prázdnin a vlastně takového malého pátku o  týden později. Nu, kromě Benga si toho naštěstí všichni všimli, neb čtou emaily svého nadřízeného a tak přišli. Sešlo se nás šťastných deset, příjemnými překvapeními byli Jirka Černý a Kancléř. Ten nebyl dokonce dva roky!

S ohledem na málo místa v deníku, ze všech stran akce, jsou poznámky stručné. Což je pro ctěného čtenáře jistě dobře. S Rosťou jsme dorazili jako hladoví psi po pěkném lezení na stěně. Jiří vrtá s Jirkou, řeší pokuty za služební vozidla, Ade zápis nováčků Macha a Šebestovou, lezeme s Vilíkem, předáváme si zkušenosti, lyžujeme. Jsme v Tatrách a jinde na Slovensku, těším se na červencové Tatry, na Brnčálku. Ještě je místo!!!

Řešíme úspornou jízdu po dálnici, prostě valit(!), výměna Rosti za Čejpíka, první panáčci od Vilíka, já dostávám trojitého za Vrbku a Čejpíka. Debata v plném proudu, je příjemně. Ve 21:15 přišel i Káčko, též nečekán. A s ním panáky. Kolem 21:30 pomalu odcházím a zanechávám deník v dobrých rukou, bohužel pravopis nečitelný. Snad něco o Kindrovi, jak mu ty dva roky chybí, něco o slabém tréninku… Asi bylo ještě hodně veselo! Tak zase v květnu!

 

 

Jerryho výstup na Černou horu aneb kouzlo svítání, 9.4., jenž byl opět součástí Skialpového Obřáku, začal tradičně o den dříve setkáním v Trutnově u Machače a pokračovalo se na Sněžence. Nejdříve ale bylo potřeba vyvést věci a proviant do Obřáku, od loňska osvědčená praxe, jak si druhý den užít přechod s lehkými batohy a hlavně, jak tam mít soudek! Čekání na šestou jsme strávili s uvítacím přípitkem na chatě a jako pátý přijel taxíkem bratr Píno ze Španěl.

U Machače již čeká Vláďa, postupně přicházejí Naďa s Fandou, Mára, Zelí. Hombré s Pínem vzpomínají na společné lezení, hlavně pak (ne)jištění, bavíme se všichni. Následně se povídá o všem, dobrá nálada stoupá. Naďa dostává slavnostně diplom, datovaný do roku 2018. Tak se Ady dočkala. A Naďa přislíbila soudek v Obřáku. Já potkávám po 24 letech dávnou první lásku a ve 21:50 připlouvá proti proudu Úpy Čejpík. Pod stolem puberťácky popíjíme Pínův výborný rum, probíráme Nelítostný souboj. Po 22:30 se rozcházíme s příslibem ranního setkání, někdo jde domů a někdo se přesouvá pokračovat na chatu.

Cestou na chatu, na těch 100 metrech, se setkáváme s Liborem, přišel se rozšoupnut od Bosáků, prý chytil slinu. Zábava pokračuje cca do půl druhé, ale přesně to neví nikdo. Postupně se rozsypeme po lůžkách a ranní budík, o půl páté, nezní libě nikomu.

Zelí bojkotuje vstávání, zbylé zombie se snaží připravit na odjezd o půl šesté. Ještě, že jsme si objednali Vláďu a museli být včas na značkách. Ten opravdu přistavil pohodlný Mercedes, jak bylo dohodnuto a všichni včas odjíždíme. Tomu nechtěla, oprávněně po předchozích zkušenostech, věřit Naďa a já byl rád, že jsme důvěru v nás vloženou nezklamali. Krůpěje vody brzy ustávají, zapalujeme svíčku, řadíme se na zahájení, společné foto organizátorů Výstupu a Obřáku a v 6:08 vycházíme.

Východ slunce je někde za mraky, ale náladě mezi účastníky to neubírá. Stoupáme pomalu v čerstvě napadnutém sněhu, stopy mi připomínají koleje, vzpomínám na cesty vlakem s Jerrym. Nahoře jsme kolem půl osmé.

Po krátkém odpočinku se dělíme na sjíždějící a zůstávající. Někomu to frčí, Čejpík se půl cesty odpichuje. Někde udělali soudruzi z Rakouska chybu… Dole se loučím s bratrem, letícím večer na jih, vítáme další účastníky Výstupu. Milým počinem je Vláďova chuť na druhý výstup, sluníčko se klube skrz mraky, stoupá se příjemně.

Cestou nás míjí Naďa s Fandou, srdečně se loučíme, nahoře nás (ne)vítá spící dvojka, postupně se scházíme v otevřeném bufetu, což je báječné překvapení! Já si vybírám svoji první výjimku z pití před dvanáctou, chutné to porušení, přichází upovídaná děvčata a spící pár. Je veselo. Lanovkou se nechává vyvézt ostuda skialpinismu Zelí a jsme kompletní. V 10:42 před nastoupenou jednotkou děkuji za další nezapomenutelnou účast na této vzpomínkové akci a slavnostně předávám štafetu tohoto skialpového víkendu Ade.

Tak zase za rok, Jerry.

 

Nu, drazí, článek je to poněkud delší. Pokud se vám podařilo pročíst se až sem, gratuluji a tak trošku si dovoluji doufat, že se vám alespoň trošku líbil. Duben pomalu končí, májový čas před námi, tak si užívejte obojí plnými doušky. A já se přihlásím zase po květnovém Vulkánu.

 

František-FKDP

3 komentáře

  1. Lukeš:

    díky Fando za článeček, moc pěkně se to čte.
    Že jsem nybyl na Jerryho svítání mě mrzí, ale nešlo to.

  2. Bosák:

    Parádní počteníčko 🙂
    Bo již mám srovnání, pošlu časem pár řádek o Sicili paradise z pohledu výletníků z Tratenaw

  3. Ady:

    Krásně nečekaná setkání to opravdu byla a krásné čtení jsem opět očekávala :-). Díky MOC, Františku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.