Konečně v Alpách! – Zářijové Alpy (25.-28.9.2021)

(autor článku a výběr fotek – Marek F. ml. alias Bořek) Martin–Busch hütte „ale tam maj obsazeno“, Karwendelhaus „ale tam maj v sobotu plno“, Prielschutzhaus „ale ta je moc nízko“,  Nurnbergerhütte „jo ta vypadá slibně“, a tak už to vypadalo nadějně…ovšem…pak jsem o literatuře brouzdal po Alpách na mapach.cz a narazil jsem na chatu Plauener hütte a ta se mi zdá ze všech nejlepší: „tak zkuste zjistit, jestli nemaj nahodou volno“. A měla volno! Všem se zalíbila a tak bylo rozhodnuto. Vzhůru na Plauener hütte!

Plauener hütte leží v Tyrolsku v Zillertalských Alpách ve výšce 2363 m.n.m. s výhledem na přehradu Zillergrundl. Od chaty jde vylézt na vrcholy Reichenspitze (3303 m.n.m.), Richterspitze (3054 m.n.m.), Zillerplattenspitze (3147 m.n.m.) a spousty dalších.

Vzhledem k předpovědi jsme vyrazili na 2 party. Peky s rodinou o den dříve. A zbytek měl sraz o půlnoci z pátka na sobotu u Františka před barákem ve Stěžerách. Vyrážíme ve složení: František, Šíma, Jířa a  čtyři Běláci. Nevím jak ostatním, ale mě cesta opravdu příjemně utekla. Ráno v Mayrhofenu si ještě fotíme slavnostně nazdobené krávy a skrz tunel míříme pod přehradu.

Všichni poctivě sbaleni před desátou vyrážíme od auta na chatu. U přehrady děláme občerstvovací zastávku.

Na chatu dorážíme v rozmezí druhé a třetí hodiny a poté už jenom odpočíváme a odpoledne místo plánovaného prvního vrcholu vaříme pro mě dosud neznámý nápoj zvaný „medvěďák“. „Vždycky byly čtyři“ a tak jsem měl dost příležitostí k tomu si dokonale zapamatovat, jak se tento drink připravuje :).  Následně si z vlastních zásob vaříme s tím, že někteří poprvé ochutnávají kouzlo horské kaše. V tom přišel z celodenní tůry po sedlech Peky s dětma se slovy „Vzal jsem manželku na výlet“.

Z prvního večera na chatě si pouze pamatuji Fandovo vyprávění o tom, jak s lezením začínal na Kobyle (skála v Českém ráji), ovšem přátelským Němcům u sousedního stolu se nějak nedařilo pochopit jeho ozvučenou pantomimu, kdy skákal a řehtal jako kůň a snažil se naznačit, že ten kůň má prsa.

V neděli v 9 hodin ráno jsme se rozdělili na dvě skupiny. Pánové se vydali zdolat horu Reichenspitze a dámská část vyrazila o něco později na Zillerplattenspitze. Pánská výprava zhruba po hodině cesty nazouvá mačky a bere do ruky cepíny a za nedlouho se na ledovci vážeme na lano.

V sedle se občerstvujeme a vyrážíme (pro mě na nejvyšší vrchol v životě) na horu Reichenspitze (3303 m.n.m.). V 12:35 dobýváme vrchol.

Při sestupu na ledovci vzniká nápad o zdolání protějšího vrcholu Kuchelmooskopf, čehož já se okamžitě chytám a Fandův nápad podporuji. A povedlo se! Míříme na další třítisícovku! V sedle shazujeme bágly a jdeme nahoru nalehko.

Ve 14:15 jsme na vrcholu Kuchelmooskopf. (3214 m.n.m.)

Při sestupu se už jen dozvídáme od Pekyho, jakej to byl dneska choďák a v 16:15 jsme zpět na chatě.

V zápětí s úsměvem přícházejí holky z jejich úspěšného výletu na Zillerplattenspitze(3147 m.n.m.).

Na chatě opět vaříme čtyři dávky medvěďáku a já opět žasnu nad delikátní chutí kaše z pytlíku s trochou ingrediencí. K večeru nemám moc co napsat, protože jsem byl se svými vrstevníky, snad jen to, že se slovenskou obsluhou tam určitě nuda nebyla a že proběhla ochutnávka místního obloženého prkénka.

Další den v pozdní dopoledne vyrážíme na Richterspitze (3056 m n. m.). Jak říká František: „není kam spěchat, jsme na dovolené“. Těsně pod feratou se loučíme s Pekárkovými, kteří si feratu dali už v sobotu. Feratu si užíváme a i přes Máni vysoké tempo se stíháme kochat krásnými výhledy. Z vrcholu se nabízí i pohled na čerstvě utržený ledovec.

Na chatě se snažíme zdělat naše zbylé zásoby jídla, abychom to nemuseli táhnout zpátky, přičemž já obětavě každému pomáhám. :))))

Večer už jen děláme památné foto s chataři a s Františkem se domlouváme na zítřejší ranní rychlovýstup na Rainbachkopfl.

V úterý v 6:50 (konečně normální odchod) vyrážíme s Fandou na 2690 m vysoký kopec. Za 33 minut jsme na hoře a užíváme si poslední výhledy na východní stranu.

Na chatě se cpeme místí specialitou zvanou Kaiserschmarrn, následně se balíme a odcházíme k autu.

Tak toto byl můj pohled na zářijové alpy. Skvělý zážitek, skvělá zkušenost, skvělá parta a moc se těším na další akce.

Horám zdar

Bořek

PS: dovoluji si na konec připojit odkaz na akci na stejném místě v listopadu 2009… (FKDP)  https://www.hostezery.cz/zavirani-alp-poprve-s-kytarou-a-14-16-11-09/