My byli v Obřáku a ostatní koukali, co zas jednou horolezci provedli. My víme, co děláme. Náš oddíl je prosíravý: proč smrdět doma, když můžeme do luftu! A když už ten víkend stál tak nekřesťanské peníze, měl alespoň křesťanský cíl. (Pro neznalé základů české kultury: úvod v pozměněné podobě obstaral velký český nižší šlechtic, baron Ludvig Úvalský von Úvaly u Prahy.)
Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, k zemi padá zlatý vodopád… Tak si chvíli zpívám, a potom radši pískám, píseň, co mě učil listopad…
Meteorologický podzim ukázal v listopadu svoji přívětivou tvář, aby v závěru předal pomyslné žezlo vládkyni zimy Moraně.
Stubaiské Alpy Rakousko
Po větší diskuzi, na jakou chatu, je nakonec většinou vybraná chata Sulzenauhütte ve Stubajských Alpách, neb jsou na ní kamna a většina chce teplo. Vyrážíme v pátek v jednu po půlnoci a letos je řidičem Čejpík, protože Šemík je prý na veterině.
Celý nápad vznikl na květnovém zájezdu ve Slovinsku, kdy jsme po pár pivech přemýšleli, co udělat o prázdninách. Nakonec jsme se rozhodli, že sebereme pár kamarádů a pojedeme do Rumunska. Jenže se jim začala cesta autobusem zdát až moc dlouhá, a tak jsme se je pokusili vyhecovat tím, že jsme si koupili lístky a řekli si, že při nejhorším pojedeme sami. A jeli jsme sami.
(Za Davida Kerháta a Viktorii Levovou vložil F.-FKDP)
Podle skautů je říjen Měsíc padajícího listí. Nejvíce se však ztotožňuji s výrokem královny českého šansonu, paní Hany Hegerové: „Jsem říjnová, snad proto mám ráda podzim. Podzim voní nejkrásněji. Voní zemí…“ A oddíl ten voňavý měsíc s hrou barev využil vrchovatě.
