Podle skautů je říjen Měsíc padajícího listí. Nejvíce se však ztotožňuji s výrokem královny českého šansonu, paní Hany Hegerové: „Jsem říjnová, snad proto mám ráda podzim. Podzim voní nejkrásněji. Voní zemí…“ A oddíl ten voňavý měsíc s hrou barev využil vrchovatě.
V pátek 27.10. vyrážíme na Modřínové háje – letos poprvé s malými batůžky a zajištěným spaním pod střechou. To nalákalo i další nečekané účastníky, i když jen na sobotu a neděli. Nápad, jít bez velkých báglů a nalehko, byl můj, a tak jsem měla za úkol vybrat i lokalitu, kde je spaní pod střechou. Při brouzdání mapou mě zaujal zelený flíček hned pod Prahou se jménem Hřebeny – část Brdské vrchoviny. Hurá na výlet!
Na vrcholku hory ze železa, ze čtyř stran se hromy ozývají, obzor blesky křižují. Pod skaliskem oheň plápolá. Koruny dubů letitých nad hlavou mám, nad nimi hvězdy skrz oblaka září. Na vrcholu hory ze železa mám k hvězdám blíž. Však, čím blíž jsem hvězdám, tím větší je tu zima. Život je tam dole, v údolí, kde štěstí střídá smutky a smutky zase láskyplná objetí. Čekám tě v údolí… Pod nohama Zemi a v duši vůni růží…
Letos to bylo po DVACÁTÉ, co členové oddílu zamířili do Omiše na lezení, dovolenkovou pohodu, moře, slunce, teplo, a taky na bublinky, ferraty a watersolo, loď, večerní povídání a letos poprvé také na Volejmiš či ranní jógu na břehu moře. A taky se vzpomínalo na to, jak se poprvé jelo s cestovkou, slavili se tam narozeniny dětí a pak na všech dalších 20 let, kdy se tam jezdilo a užívalo všeho, co Omiš, Milivoj a okolí nabízí. Sešla se úžasná parta lidí. Vlastně asi jako každé oddílové setkání v Omiši.
Bohužel nejžhavější adept Bořek zůstal doma s gypsem, ale i tak měl oddíl fantastické obsazení. Zkušení matadoři jeli již podesáté, jiní poprvé… Medajle zlatá… Poklona patří všem… 🙂 Celý příspěvek
Meteorologické léto i s dvěma superúplňky je za námi, s tím i mnoho krásných dovolenkových a prázdninových zážitků. Nu, bylo to pro oddíl další léto plné skvělých sportovních výkonů i příjemně odpočinkových dní.
