
Po dlouhé době máme opět možnost oficiálně vyjet do našich velehor. Na místo, kde se setkáváme s chutí jak školící, tak výletní či pařící 😉 .
Tolik lidí, tolik různých cest…

Po dlouhé době máme opět možnost oficiálně vyjet do našich velehor. Na místo, kde se setkáváme s chutí jak školící, tak výletní či pařící 😉 .
Tolik lidí, tolik různých cest…

Jenom tlesknu třikrát do dlaní, a je tady léto… Snad konečně začne, máme za sebou nejstudenější a nejdeštivější červen od roku 1984. Ale i tak se dal parádně prožít! Pravda, tolik lidí v holinkách jako v Příhrazech je k vidění snad jen při výlovu rybníka.
Po týdnu převážně cyklistiky (v týdnu Zvičina, pátek z HK do Obřáku a v sobotu z Obřáku do Miletína) přišel čas opět na lezení.
Tak, máme po hodně nevšedním zážitku, nezapomenutelném. Dá se říci, že s dobrým koncem, vše se vrací k normálu. Odepsali jsme sice Velikonoční a Májové Alpy, dubnový Vulkán, Sedmihorky a dva Skialpové Obřáky, ale ten květnový BUDE! Tak rychlé ohlédnutí zpět a pak již jen hledět vstříc skvělé budoucnosti.

V sobotu 9. května jsme já a Katka + Broumovská sekce Roman a Jitka vyrazili na Bišík s tím, že zde po dlouhé době něco málo vylezeme. Začali jsme rozlejzací cestou na Velkou Baštu, cestou Zákusek V s kroužkem. Pěkný oblez kroužku a výlez na vrchol. Cestu doporučuji, je celkem pěkně odjištěná. Dále jsme pokračovali na Velké Baště, cestou přímo pod slaněním VIIa. Oblez kroužku už byl složitější, s odsednutím to pustilo dále. No bylo potřeba si zvyknout na místní materiál.

Tentokráte se víkend odehrál na sněhu 😉 ve znamení slunce, větru a deště. Sešli se snad všichni skialpinisté oddílu a někteří se doslova řídili heslem – Kdo neskáče, není Čech 😀 .