Skialpový Obřák, 7. ročník, díl čtvrtý, 9.-11.4.2021

Tak nějak na úvod bych to hned shrnula 😊. Máme za sebou letošní Skialpové Obřáky, kde mi bylo potěšením se setkat s oddílovými milovníky sněhu. Celkem se tu vystřídalo 18 skialpových členů, 5 skialpových dětí, 2 neskialpoví členi, 4 neskialpové děti, 2 skialpoví partneři našich skialpových členů 😊. Tak pojďme na to… 😊

V pátek zahajuje samotnou akci Mára, Bořek a Zelí v Obřáku. Zůstávají tu sami, neboť tento víkend spolu plynou ruku v ruce dvě akce najednou. Již dlouhá léta propojujeme s Františkem Jerryho výstup, který nádherně popsal ve svém příspěvku (Je po Vulkánu (8.4.), Skialpovém víkendu v Obřáku (9.-11.4.), Jerryho výstupu na Černou horu (10.4.) a jiných aktivitách » HO Sokol Stěžery (hostezery.cz)) a Skialpový Obřák dohromady. Díky výborné logistice našich mužů se povedlo ještě večer odvézt víkendové věci i s autem přímo k chalupě do hor, což nám  bágly odlehčí na sobotní přechod. My ostatní vegetíme v Trutnově na Sněžence. 

 

Sobota začíná krušně, budíček je nemilosrdný. Chceme stihnout tradičně svítání na Černé hoře. Schází se nás požehnaně. Přijíždí i samotáři z Obřáku. Někdo si dává kopec jednou, někdo vícekrát.

Po Jerryho výstupu jdeme dál směr první mňamky na Černou boudu. Pak směr Kolínská (zde se loučí Zdenička a Terka), sjíždíme Zahrádky, abychom následně výstoupali Bramberk (Vrbka to jistí zhora). Následuje báječná nábližka lesem na Lišku. Táhnoucí se přechod k Bufetu Na Rozcestí je nekonečný, aspoň že nám ho zpříjemnil Petr Hradil, který běhá po kopcích, co to jde. Dáváme další místní mňamky. Výrovka – káva a další dobrůtky.

Dělíme se. Mára je mistr činu a vzal si s sebou na výlet klíče od chaty. Vzhledem k tomu, že se nám tu honí po kopcích další adepti, kteří se chtějí s námi setkat, musí se vydat se svojí grupou napřed na chatu. Peky rodinu už asi na třetí výstup Studny nepřekecá. Bosák s Liborem hoblují sjezdy z Planiny do Dlouhého dolu. Káťu máme někde v údolí.

 

My ostatní míříme do sedla Studny a těšíme se ještě na pěkný sjezd. No, viditelnost je opět horší, ale to dáme, my na to máme 😊. V lese nad chatou je potřeba i lyže místy sundat. František, mistr fotografie, se nám klaní až k zemi 😊.

 

Po 16.h se všichni vítáme na chatě. Pivko je lahodné. Opět se ujímám role výběrčího a všechny chválím, že mají konečně drobné a ne 2000 bankovky. První nám usíná Zelí. Píše, studuje nebo si ho fotí 😊?

Ve 20:42 úžasná Ivanka Pekárková vstupuje do oddílu za půjčených 200,-Kč. V deníku se František upsal a když je tedy Ivanka od Pekyho, tak je přeci Peková 😊. Ivčo, vítej!!!

Mluví se opět o lezení, horách a cestování. Peky, Bosák, Libor a František chystají v mysli házení gumy (jaké asi 😊) a víkendové lezecké soustředění. Půlnoční foto dokládá, že to tu žije. V deníku Vrbka zaznamenává, že čas je průměrný naší náladě 😊 a že ta poslední půlhodina byl jen mžik.

V neděli se probouzíme v 8:30 do sluníčka. Přichází Rukavičkář Kuba se slečnou Bárou a ranní moudra z úst našich mužů se již linou. Rezavá střecha, vlhký sklep… Pod šerednou držkou, pěkná 😳 zahálí… Musím říci, že Bára je moc hezká a milá holka 😊.

Vyrážíme směr Modrák, Výrovka, Planiny, abychom okusili sjezdy do Dlouhého dolu, které objevil Bosák s Liborem. Sněhu mraky, jen je už trochu hutný a těžký. Kdyby tak byl prašánek. Kluci si to užívají, já už cítím víkendovou únavu. Stehna pálí jako čert. Bosák s Liborem jdou ještě jednou, my ostatní míříme na vrchol Studny. Je to tak trochu slalom mezi vřesem a klečí. Je nádherně, výhledy stojí za to. Při sjezdu vyhledáváme namrzlejší plotny, sníh už pěkně drhne.

Díky všem a za vše. Jako poděkování přikládám malý dárek. Prožili jsme mnohé, neopakovatelné…   

Tak zase za rok…

Ady