Skialpový Obřák, 8. ročník, díl první, 14.-16.1.2022

Účast hojná, slunce dostatek, sněhu tak po kotníky…

I přesto můžeme tento víkend prohlásit za skialpový, neboť Libor v pátek vyšlápl a sjel Černou horu po sjezdovce. V sobotu se přihnal statečně Bosák ze Studny. Prý krásný cca 300m sjezd laviňákem, než potkal první kleč. V neděli odvážný František, který udolal ledovku na Výrovku a po hřebeni se doklouzal do Pece. A další stateční a po skialpech prahnoucí nadšenci, kteří šli kličkovat mezi lyžaře do Pece. Medaile patří bez diskuze Bosákovi za statečnost ve volném terénu, kde té volnosti až tak nebylo. 

Velké díky patří Jírovi, který se postaral o veškerý servis s tímto víkendem spojený. Zatímco já si užívala diskošku závěrečného večera na lyžáku s 36 puberťáky 😊.

Pátek – Jíra, Libor, Máňa + Maruška, Bořek, Iva a Peky + Alenka, Fanda, Marcel, Lenka a Čejpík + Zuzanka, Péťa, pidikámoška, Šíma

Popis je dle deníku bujarý – účastníky vítá velmi silný vítr. Peky se dotazuje, co je Vulkán? Prý fabrika na výrobu šprcek 😊. Využívá se nepřítomnosti prezidenta a je vyhlášena volná tričková zábava 😊. Řeší se sobotní program a padá volba na ice-team. Peky s Fandou, Bořek s Liborem, který zastupuje nepřítomného Máru. Volba byla prý jednoduchá. Komu padly Márovy kočičí drápky, ten vyhrál 😊. Libor spí pro jistotu v sedáku. Jeho obětování pro mládí hlavně oslavuje Bořek. Další zápisky jsou jistě velmi hodnotné, leč nerozluštitelné…

 

Víkend očima Jíry 😊

Zásobovací vůz /pivo, pípáky, vlajka/ přijíždí v 17:30. Fouká jak na motorce a vítr žene sníh s deštěm. V kuželu čelovky je pohled na rozčvachtané zbytky sněhu před chalupami smutný… Nu nevadí. Naděje umírá poslední. Zatápím, vytáhnu sud s pívem, zabydlím se a čekám na kamarády a sníh.

V 18:30 mě vysvobozuje z hloubání Libor. Po uvítání a rozhození věcí vyjíždíme dolů odvést jeho auto a nabrat Běláky (bez Máry) u Parkhauzu. Cestou zpět u kapličky nám do auta radostně skáče Ivča a děti se mění za batohy.

Radostně dáváme první pivko. Chvíli na to přijíždí Marcel a Čejpící v 5 kusech. 5tým není pes, ale kamarádka dětí, kterou prý za něj nevyměnili. V 20:15 přichází Šíma, který po přivítání vytahuje dary pro Běláky pro maskování v zakázaném terénu.

Zábava plyne, bavíme se o všem možném a hlavně co s tím sněhem a co podniknem, když jsem vzal aj výbavu. Pekyjovci to mají jasné, ty to nevzali. Mají ale motyčky a pánská sekce chce ráno v 7 vyrazit na ledy. Bořek měl jít s Márou, kterého ale stihla rýmička a přijde možná zítra. Po chvilce mudrování vytahuje Bořek Márovy mačky a nechají se kolovat. Nakonec padnou jen na Liborovy skelety. Parťák nalezen.

Končíme někdy po půlnoci.

 

Sobotní ráno je líné, není kam spěchat. Ice-team splnil plán a se svítáním vyráží do terénu. Šíma se od té doby staral pěkně o kamna. Po deváté hovořím s Monikou H., že jede chodit na sjezdovky a na hřebenech toho není také mnoho. Po dvouhodinové debatě, při které se vymýšlely všemožné kombinace, je jasno.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Šíma mizí k domovu. Marcel jde do Pece a pak to vyjde po sjezdovce na Bramberk a pak domů (dle pozdější komunikace mazec lidí díky závodům). Lenka a děti pekáče v Obřáku.

Zbytek volí pěškobus. Trasa přes Modrák kolem Studny pod Sněžku. Víme, že nám z Pomezek přes Sněžku jde organizátorka Adélka. A u Slezského vylezou i kluci. Počasí je luxusní, teplo místy na tričko. Na Luční pivečko (udělali tam bufetový systém obsluhy, což výrazně zlepšilo rychlost).

Pokračujeme dále a skoro v jeden okamžik se potkáváme všichni kousek od Slezského domu. Při sestupu využíváme gentlemanství mladého Fandy a Pekyho. Jejich železa nám zachránila život a úsměv na rtu. Nad trkačem i pod pěkná ledová dráha.

 

Navečer se přiřítí Bosák po sjezdu Studny. Naopak František s Márou přichází v poklidu z civilizace.

Neděle na pohodu se sluníčkem a s úsměvem. Jen ten sníh nám žalostně chybí.

Díky MOC všem zúčastněným a na dalším skialpovém Obřáku SKOL 😊. Ady