Grajské Alpy – absolutně nedostupné férovými prostředky… 7.-15.8.2020

… řekl Albert Frederick Mummery před 140 lety. Sice jen o jednom z vrcholů tohoto pohoří, ale vzpomněl jsem si na to v minulosti nedávné, 27.7.2019, kdy jsem dal slib.

 

 

 

A bylo to Václavu Zunovi, v tu dobu na návštěvě v Bělé, kde jsem se ocitl po lezení s Márou na Suškách, jako trénink na Weisshorn: když na něj vystoupím, naplánuji v létě 2020 popáté Mont Blanc. V tu chvíli jsem ale věděl, že případný další důležitý cíl bude Dent du Géant.

 

Pozorný čtenář ví, že úžasný výstup na Weisshorn byl úspěšný (Weisshorn 2019). O to jednodušší bylo, kam další rok: na nejvyšší horu Evropy cestou tří Mont Blanců, od Aiguille du Midi.

 

Vyjíždíme v pátek 7.8. v 18:00 z domovské základny oddílu a v německém Pfreimdu nabíráme zbytek výpravy. Konečná sestava: já, Vašek, Ondra, Jířa, Martin a Ade. Všichni po důkladné červencové aklimatizaci, tudíž hurá rovnou do italského Courmayeru, pod hřebenem Rochefort. Cestou zastavujeme u Ženevského jezera a na začátku Chamonix si fotíme nejvyšší bod výpravy. Poté tunelem pod Montblanským masivem a v sobotu 8.8. v 11:00 jsme v cíli cesty.

 

Balíme na tři dny a v rouškách frčíme lanovkou vzhůru z 1300m na vrchol Punta Helbronner (3462m), nad chatou Torino (3375m), kde máme zajištěné ubytování. Cestou se ukazuje Mt. Blank a naše cíle, chata s hřebenem vzadu – skalním masivem Géantem a vrcholy Aiguille a Dôme de Rochefort.

 

Součástí horní stanice lanovky je vyhlídková terasa, kterou si užíváme. Zvláště pak výhledy. A cestou na chatu, chodbami a výtahem, i fotek našich kopců. Na chatě nás z důvodů pouze zaplaceného ubytování šoupnou do suterénu, což je nakonec úžasně výhodné, neboť máme přístup rovnou na terasu a k sociálkám horských vůdců. A na každého vychází jedna palanda, nahoře čurbes, dole pohodové spaní.

 

Odpoledne trávíme na terase přípravou výstroje, připomenutím si různých technik, především prusíkování, dále vařením a průběžným odpočinkem. Výhledy na MB a Rochefort jsou úžasné. Následují poslední pokyny u pivečka a vína a hurá na kutě.

 

 

Neděle, 9.8., den D. Vstáváme o půl páté, za hodinu se za světel čelovek strojíme do sedáků a maček, vážeme na lana a v 5:45 vycházíme. Dělíme se na dvě skupiny: já s Ade pokus o Géant, Jířa s Martinem a Vašek s Ondrou o Rocheforty. Cestu na hřeben máme společnou. Pomalu svítá, jde se hezky. Fotíme okolní nádherná panoramata. Na konci ledovce jsme za hodinu. Výstup sutí a skaliskem k patě Géantu je nečekaně náročný, trošku bloudíme. To jsme již sami, klukům to jde pomaleji, Jířa často jistí.

 

V 8:00 jsme pod skálou. Monumentální hora, úžasný pohled. Tak na toto jsme s Ade celé jaro a léto trénovali kde se dalo, skály normální i cvičné, umělé stěny, prostudovali tolik materiálu. U nástupu je několik dvojic, čekáme na sluníčku, sledujeme, jak se nalézá nástup a první metry. Pak to jde za hranu, můžeme jen tušit co je dál. Vůbec mi to nepřijde, ale na řadu jdeme až za dvě hodiny, v deset. Akorát přichází kluci, tak se stihneme rozloučit a popřát si štěstí v dalším postupu.

 

 

Ade se cvaká do štandu, jdu na to, nervozita na nejvyšším stupni. Po pár prvních metrech na ní není čas. Leze se skvěle, Ade pěkně dává lana (jdeme na dvou). Hodně pomohla druhá vysílačka od kluků, slyšíme se. Ze dvou prvních klikatých délek dělám jednu, nejistím vše. Jsem v katedrále vedoucí pod plotny. Ade je tam za chvíli, jde jí to.

 

Předáváme si lana, foto a pěkným lezeckým terénem přes převis pod Brugenerovy plotny. Ty tedy jsou, uf. Ale začíná tu tlustý fix. Ade opět bezpečně dolézá. Je 10:45.

 

Předchází nás dvě dvojice, což nám nevadí, zůstáváme na chvostu sami, máme klid. Pouštím se do ploten, fix používám minimálně ale rád, mnohde je lepší lézt po skále, hledat si dobré chyty a stupy. Zakládám frendy, využívám zatlučené skoby. Mám to za sebou, dobírám Ade. Zase jí to jde tak nějak lehce. Jak to sakra dělá…

 

 

Další délku opět natahuji, na štandu se zašprcli Italové, mají zamotané lano a úžasně nadávají. Jestli sobě nebo tak obecně nepoznám, ale Ital poté znervózní a při dalším lezení to není určitě jen tak nikomu. Dolézám až k tzv. vločkám, pod další kout. Po přelezení Italů ještě přidávám 5 metrů koutem. Těžké místo! Dělám štand, dobírám. Tento úsek nebyl vůbec lehký a i Ade na druhým to dává zabrat. Je 12:50.

 

Další dva úseky jsou pěkně lezecké, druhý je hřebínek již bez fixu. Stojím na prvním vrcholu, Punta Sella (4010m) a dobírám Ade. Je to výživnější lezení a je to na ní znát. Vidíme kluky dole pod nástupem, hřeben Rochefort mají za sebou (sice „jen“ první vrchol Aiguille de Rochefort , ale i tak pěkný počin). Podlézám převis a vidím hlavní vrchol, Punta Graham (4013m). Nádhera! Je ale k němu ještě cesta hodně trnitá, takže na foto s vrcholovou madonou si musím počkat do 14:10! Hned dobírám Ade, ale zamávat si stihneme. Po půl hodině můžeme slavit oba: 9.8.,14:40, Zub obra, 4013m!!!

 

 

 

Chvíle štěstí, podání ruky, společné foto a foto okolních horstev a jejich vrcholů.

 

Po 15 minutách začínáme sestupovat ke slaňáku, není to jednoduché. V 15:20 se začnu spouštět a po čtyřech délkách (2x 25m a 2x 45m) se Ade v 16:30 dotýká pevné země. Já deset minut po ní. Je to obrovská úleva, vše ze mě spadlo, slzy se hrnou… Srdečně se vítáme, fotíme, stahujeme lana, jdeme se poprvé od snídaně napít a najíst(!!!).

 

 

 

 

Odcházíme v 17:10, sestup sutí a po skalkách je pomalejší, únava je znát (13 hodin na nohách). Přesto si to užíváme. V 18:45 ledovec, místy sjezd po zadku a již vidíme chatu a čekající kluky. Vrtulník a poslední dnešní stoupání. Vítáme se a vzájemně si gratulujeme v 19:50, tedy čtrnáct hodin od ranního odchodu.

 

Večer byl krátký, ale veselý: večeře od kluků, posezení v restauraci u pivka a vínka a po zavíračce nečekaná oslava Ade přineseným šáňem i se skleničkami v krabičce od pípáku. A našly se i jiné pochutiny… Nálada je skvělá, tak ještě společné foto v jedenáct a na kutě. Ráno nikam nespěcháme, těšíme se na dlouhý, zasloužený spánek.

 

 

pondělí, 10.8., nás v 9:00 budí místní uklízečka, co tam ještě děláme. Není divu, místnost neměla okna, tak se nám skvěle spalo. Vzali jsme si příklad z Italů a ač stále upomínáni, v klidu posnídáme a balíme. Venku je krásně, tak dobalujeme na terase. Ještě společné foto a hurá dolů. Na dolní stanici nás zaujala kavárna, neodolali jsme. Nikam nespěcháme, ten den máme jen v plánu kemp u Chamonix, projít si městečko, zjistit, jak je to s lanovkou na Midi. O půl druhé tedy vybalujeme po osmi letech opět v kempu La Grande v Les Houches. Je to náš oblíbený, úžasné prostředí, báječná majitelka.

 

Po půl hodině vyrážíme do víru „velkoměsta“. Pěkně místní MHD, ať si to všichni užijeme! A podařilo se! Restaurace u ťamana u lanovky se nám stává druhým domovem i na další dny.

 

Po návratu do kempu si vaříme večeři a ještě navštěvujeme osvědčenou garáž, kde nemá vedoucí problém se zavíračkou, vyndá požadované lahváče a něco navíc a jde spát. Platí se druhý den.

 

úterý, 11.8., opět vstáváme později, neboť lanovka je rezervovaná na 12:20. Nechybí snídaně v garáži, pomalé balení věcí na ledovec pod Blanky. Stany jako vždy můžeme nechat stát do návratu. Paráda! V 11:00 odjíždíme, v 11:30 se nám daří zaparkovat na parkovišti Louka, kde je to ZADARMO!!! Ještě cesta k lanovce, cca 15 minut. Okolo nádraží, srdce zaplesá, uzávěrka cvaká. Lůžko láká…

 

Foto u lanovky a hurá na Aiguille du Midi, z 1030m do 3842m. Poněkud složitější naloďování střídají krásné pohledy z lanovky. Druhý úsek je vůbec parádní, bez jediného sloupu. V; 12:50 jsme nahoře. Panoramata i vrchol a stavby na něm jsou úchvatné. Fotíme, co se dá, navštěvujeme též zdejší projekci Mont Blancu a okolí.

 

Nabažili jsme se všeho dosyta, jdeme tunelem k východu na ledovec Tacul a poté na něj 200m klesáme. Po kilometru a 100m stoupání jsme u chaty Cosmiques, 3613m. (13:45 – 15:15 hod.). Během ubytovávání se dozvídáme, že cesta z Taculu na Maudit je již nějaký čas neprůchodná, nebo jen s dobrým vybavením na led, což nemáme. Moc se nám tomu nechce věřit, ale říkají to všem, vč. dvou Čechů Kubovi a Terce, kteří se rozhodli stanovat na ledovci (nedali na zákazové značky, kterých tu bylo všude rozseto přehršle). Radíme se co dál, zkusíme to. A kdyby nic jiného, vylezeme alespoň na Tacul. Že i to bude hodnotné, jsme v tu chvíli netušili. Připravujeme si věci na výstup, odpočíváme na terase, kde si i vaříme, večeříme a ve 20:00 se snažíme usnout.

 

Středa, 12.8., v 0:40 budíček, v 1:00 velmi skromná snídaně (máme polopenzi, bez zaplacené snídaně neubytují) a v 1:45 vycházíme. Opět na tři dvojice. Po pár minutách se Martin otáčí (ještě to jde bezpečně) a Jířa se váže k Vaškovi a Ondrovi. S Ade se nám daří svižně přejít ledovec a stejně i stoupat první velkou stěnu, do sedla Mont Blanc de Taculu. Na začátku stoupání končí cesta obrovskou trhlinou, hledáme jiný průstup. Nacházím jej, zatím co jiné dvojice otáčí zpět, nezdá se jim to. Brzký konec. Po vysílačce navádíme i naši trojku, přelézají klíčové místo, paráda. K nám se přidává Terka s Kubou (předcházejí nás a místy hodně prošlapávají, hledají cestu – paráda, velké poděkování) a takto stoupáme do sedla a následně klesáme pod Mont Maudit. Následně stoupáme, dostáváme se do poloviny jeho stěny, kde musíme otáčet. Další postup se nám zdá hodně nebezpečný, ledový a nečitelný. Kuba to zkouší, ale nakonec rozumně uznává konec nadějím. Je 5:00. Po vysílačce dáváme pokyn klukům, ať za námi nejdou a stoupají přímo na Tacul. I ti to vítají. Fotíme se a poté zpět do sedla a hurá za nimi.

 

Za nádherného rozbřesku, svítání a východu slunce stoupáme na Mont Blanc du Tacul, 4248m. V 6:20 jsme na vrcholu, blahopřejeme si s kluky i s TaK, kteří pokračují na vedlejší, nižší vrchol. Fotíme nádherná panoramata.

 

Po čtvrthodině začínají kluci sestupovat, já s Ade se jdeme podívat na druhý vrchol. Nechce se nám odsud tak rychle pryč, je tu krásně a hlavně, je to poslední vrchol letošních letních Alp. Chceme si jej užít. Fotíme sebe i další fáze východu, v 6:45 se opět setkáváme s TaK. Po deseti minutách se vracíme na hlavní vrchol, kde dělá Ade fotku pro Pokyšu, které zranění nedovolilo jet s námi (pytlík čaje z koky…)

 

Na vrchol následně přichází polský zájezd, hrůza!!! Poslední letošní rozhlédnutí po Alpách z výšky a jdeme v 7:25 na sestup. Zpočátku jednodušší, následuje strmá stěna. Bezpečně přecházíme trhliny a je pod námi závěr na ledovec vedoucí k chatě. Více a více zpomalujeme, často zastavujeme, fotíme. Kdoví, zda to tudy na MB ještě půjde. Pod chatou se v 9:00 zastavujeme u TaK a moudře pohovoříme (já a tři učitelé!!!). Velmi příjemný rozhovor musíme neradi ukončit, kluci na nás z terasy mávají, chystáme se sbalit a jet do kempu. Předáváme si kontakty, věříme v další setkání (několik emailů již proběhlo, na vrchol Ecrinu vynesly, při ještě nečekaném setkání na lanovce, darovanou oddílovou placku!). Sbalení proběhlo rychle vč. občerstvení, přesun na lanovku (11:00 – 12:10) a hurá vzhůru dolů do civilizace. První zastávka: ťaman (13:30)!

 

Po prvním pivku jdu pro auto, přijíždím pro zbytek a parkujeme na parkovišti za lanovkou. Převlékáme se a jdeme do centra. Na zmrzku a další nákupy, pro pohledy. Vše je takové nádherně líné. Poté kemp, balíme věci na odjezd druhý den, večeře a hurá do garáže! Vydatně prší, uf, vyšlo to akorát. Spát jdeme opět dlouho po zavíračce…

 

Čtvrtek, 13.8., vstáváme na budík, chceme rozumně odjet. Přesto se daří příjemné Martinovo překvápko, s kterým jsem mu rád pomohl: pro zbytek výpravy připravujeme v garáži ze zbylých potravin snídani. Kvitováno s nadšením! Závěrečné balení a nakládání věcí a v 10:30 odjíždíme. Teď to zrychlím: poslední nákupy domů a na cestu (10:45 – 11:45), Ženevské jezero, tradiční koupání a kávička (13:20 – 14:50), Aš a u Vaška posezení, z důvodu deště ve skleníku, spánek (01:00 – 03:00).

 

Pátek, 14.8., po klidném spánku v obýváku u Vaška v baráčku dostáváme bohatou snídani vč. míchaných vajíček se slaninou!!! Během hodování se kvůli dešti opět přesunujeme do skleníku a plánujeme celodenní výlet po okolí Aše. Vašek v tom má jasno a tak v 11:45 vyrážíme směr Paseky (minerální prameny), Doubrava (stará papírna a pozdní oběd), Kopaniny (pivečko), Podhradí (hrad Neuberg), Háj (rozhledna a nejvyšší hora pohoří Smrčiny), Aš (19:30). Pěkných 18 km. Následoval báječný večer spojený s ještě báječnějším grilováním. A dalším přesunem do skleníku… Spát jdeme o půlnoci.

 

 

Sobota, 15.8., den loučení a návratu domů. Opět bohatá snídaně a opět ve skleníku. Loučíme se s Vaškem a Ondrou v 9:40. Následuje přejezd k nejzápadnějšímu cípu České republiky. Je to za Aší, u býv. obce Újezd, na dně Újezdského potoka, mezi dvěma hraničními mezníky z roku 1844. Pěkný dvouhodinový výlet. V pravé poledne tankujeme a opouštíme tento kout. Po klidné jízdě a zastávce v Krušovicích se v 16:50 loučíme ve Stěžerách.

 

Tím končí letní alpské dobrodružství 2020. Děkuji účastníkům zájezdu i všem, co nám drželi palce tam doma.

 

František-FKDP

PS: pro ty, co by chtěli vidět více, tak videa budou brzy doplněna. Potvrzeno to bude v komentáři. A i promítání snad bude. To bych případně doplnil v plánu akcí a pozvánku obeslal emailem. Předběžný termín: úterý, 8.12., od 19:00 hod., tradičně v AC u Ivánka.

8 komentářů

  1. Anonym:

    Krása…,díky zavzpomínal jsem na dávné časy

  2. Jarmila:

    Paráda, až se tají dech. Tam nahoře blízko nebe muselo být nádherně a pocity úžasné…Velký obdiv a gratulace.

  3. František-FKDP:

    VIDEA DOPLNĚNA!!! Ade, MOC děkuji.

  4. TomášM.:

    Super článek a bomba zážitek- Gratulace všem postiženým!
    A konkrétně Františku je super , že zas trénuješ!
    Příští rok hurá do sedla na Kobylu, počítám s tím:-)
    mějte se Tom

    • F-FKDP:

      Díky, Tome. I za tu nabídku, vím o ní. Nabídl se také Jagyč, tudíž děkuji oběma a věřím, že se u mého vysněného vrcholu příští rok sejdeme. Připraveni (to je výzva pro mě). 🙂 A nejen u Kobyly, ale i na ní. 🙂

  5. Ady:

    Krásné připomenutí, Františku, děkuji…

    Je pravdou, že lezecká příprava byla opravdu poctivější. Průvodce a články jsme studovali ze všech stran. Lidi kolem jsme uspokojovali slovy – prostě těžší kopec. Asi tentokrát bylo lepší nemluvit o velmi příkré, místy kolmé stěně v délce cca 350m. Dent du Géant je opravdu jehlou, ve vyšších partiích žiletkou nad propastí.

    Sepisujeme si vlastní popis do kapsy, malujeme pomocné nákresy. Trochu nám vše nahání hrůzu, ale zvědavost a odhodlání převládá. Věříme si…

    Balíme 2x 60m lan, smyce, expresky, frendy. Dle fotek z netu někdo leze v lezečkách, někdo v pohorách.

    Navazujeme půlloďák, přejeme si hodně štěstí. František leze do stěny, rychle mizí za hranou. Pouze na namalovaných značkách na laně poznáte, jak je parťák daleko. Vysílačky byly dobrá volba.

    Nastupuji. Hned v prvním žlábku mi ujíždí kopyta, ještě že ruce drží. I když byla suchá noc, skála je ve stínu stále vlhká. No, pro diváky malé představení, mně to síly nedodá. Tak holka, ukaž, co v tobě je… Někdy mi vytanou Františkova slova z hřebenových partií: „Tak tady se Ti to nebude líbit…“ „A za tohle, mě už vůbec nebudeš mít ráda…“

    A šlo to. Byla to nádhera, lezlo se krásně… Pro mě asi 3 – 4 těžká místa, lezecky či morálově…

    MOC děkuji, Františku, za tento kopec a za slzy štěstí při stanutí na pevné půdě. Ady

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.