Je po Vulkánu (10.11.), Pálavě (1.-2.10.), Brigádě na dřevo (14.-16.10.) a říjnových aktivitách

Příroda si vzala do ruky paletu barev a namalovala nám krásný říjen.  Nu, pojďme jej společně znovu prožít.

 

 

 

Propršený Hollental, 28.9.-2.10. (autor Jagyč, posláno bez fotek, ale počtení pěkné – laik jásá, odborník žasne!)

Tento termín jsme s Cíbou fixli již dávno, tak nás ani nepříznivá předpověď nemohla udržet doma (stejně to přehodit na jinej termín neumíme). Jen jsme Alpy, vyměnili za nižší Hollental. Jedeme pozdě večer, v jednu uleháme na parkáčí a ráno po osmý jsme na nástupu Durstrecke – nejdelší cesty tady. První dvě délky jdeme bez lana, pak už na špagátech. Snažíme se délky spojovat, ať jsme rychlejší. Občas jsou plotny vhčí, tak je o zábavu postaráno. Svítí slunce, fouká, někdy i trošku více, ale lezení krásný. Po šesti a kus hodinách jsme nahoře. Pakárna sestup, pivko, véča….

V noci nám na střechu auta bubnuje déšť, ráno taky. Volíme sportovky. To samé v pátek i sobotu. Neděle má být hezky, tak se dohodneme, že zůstaneme a zkusíme nakonec něco delšího. V noci chcanec, a ráno prší skoro furt. Takže rychlé sportovky a dom. 

Nebylo to úplně, tak jak jsme chtěli, ale i tak to za to stálo. Díky parťáku. 

Přelezeno, mimo jiné:

Stadelwand – Durststrecke, 7-, 650m, http://www.lezec.cz/cesta.php?key=49743 

Atlantis – Atlantis, 8-, PP, http://www.lezec.cz/cesta.php?key=44023, překrásný vytrvalostní lezení, 35m 

Geheiligter November, 7, OS, http://www.lezec.cz/cesta.php?key=84574  

KesselgrabenWachter – Baad Dur, 8-, Flash – nástup hnusnou feratou po slizkým lanu fuj, ale cesta nádherná 

Niemandsland  – Glasperlenspiel 8-/8, PP, http://www.lezec.cz/cesta.php?key=46201

Rainbow Warrior, 8-, OS,

http://www.lezec.cz/cesta.php?key=46203 

Fuchslochgraben – Fuchslocthorn, 7, OS 

Moon in the Scorpio, 8-, PP, http://www.lezec.cz/cesta.php?key=37006 

 

V sobotu před Hollentalem jsem byl s Tomem na Matoušově skále, což je taková skalka v lese pod Ještědem, ale super chytovatej písek, něco jak Panták, ale víc zajištěnej. Stojí za návštěvu, jen je to trochu z ruky. Já vylez mimo jiné Hornopasecká Promenáda, 7+, OS, Vzpomínka Na Arco, 7+, OS, Opička Žofka, 8, PP. Tomáš mimo jiné Nancy 9-.

 

Pálava, 1.-2.10., byla rekordní oddílovou účastí – jeden. 😉 Ale počasí hlásili pěkné, burčák lahodný a pár přátel člověk najde vždy. Taktéž šikovného kolemjdoucího na vyfotografování. Vyjíždím směr Vysočina na Devět skal, kde jsem již možná někdy jednou byl.

Pokračuji na Pálavu, do Horních Věstonic. Následuje tradiční výstup s burčákem k Martince, resp. k vyhlídce u Vzývající.

Večer jsem strávil poznáváním Bulhar.

Neděli jsem nejdříve strávil u přímého přenosu fotbalu ze Stěžer, následoval nákup vína a burčáku a tradá domů.

Byl to další pěkný výlet na jih Moravy. Těším se zase za rok.

 

 

Brigáda na dřevo, 14.-16.10., byla naopak na účast bohatá (v pátek 18 dospělých + 10 náctiletých a méně, v sobotu ještě další 3+4) . A bylo to dobře, neboť počasí nepřálo a vlastně nám celý víkend propršel. Sice jemně, ale i to stačilo, abychom si poprvé užili mokrou variantu.

Pátek byl ve znamení přesunu všeho potřebného a všech, kteří toho využijí. Někdo se musel vejít do auta plného sudů, ženy přivezli co jim přišlo do ruky, nadšenci dorazili na kole, ti ještě větší až zdaleka, všichni se bavili, zodpovědné i vařily. Mlaďáci byli poprvé na dvojce a bez rodičů si to užili. Byl to příjemný začátek brigády.

V sobotu se nikomu do toho nečasu nechtěl, ale vedoucí zavelel a vyrazilo se všemi směry: do lesa do Pece, do lesa za chatu, do dřevníku. A už to jelo. Opět úžasná souhra mnoha činností s krásným výsledkem – plné dřevníky a za chatou zásoba na další rok.

Následovala zasloužená odměna, výlet i odpočinek, každý dle chuti. Příjemný veselý večer, noc.

Neděle lepší počasí nenabídla, uklidilo se, sbalilo, někdo ještě výletoval, ale většina odjela. Děkuji všem za účast, odvedenou práci, příjemnou společnost.

 

Přikládám vzpomínku na říjnovou brigádu v roce 2009, která se, nevím proč, v původním termínu nekonala… 🙄 

 

Putování od Severu k Jihu, x-tá etapa, 28.-30.10. (autor Eva – Voříšek).

Ráno 28.10. vyrážíme vlakem do Kralup nad Vltavou, kde jsme minule skončili. Stejně jako skupina na Modřínových hájích jsme bojovali s mlhou, ale naštěstí se vždy zvedla… V Kralupech nás čekali Naďa s Fandou, kteří tuto trasu absolvovali na kole… (zvláště přes Prahu to byl výkon…). Z Kralup stále podle Vltavy s návštěvou 2 krásných skalnatých vyhlídek – Stříbrníku a Řivnáče přes místo spojené s nejstarším křesťanstvím u nás – Levý Hradec, z Roztok Tichým údolím kolem Tichého potoka do Suchdola, kde jsme přespali v luxusních pokojích Zemědělské univerzity. A druhý den nás čekala Praha… Tak to byla klasika: všude lidstva, Hrad, Petřín, Karlův most zacpaný jakýmsi zvířecím pochodem, Vyšehrad a nocleh v hostelu Kotva v Braniku. V neděli jsme pokračovali podél Vltavy s povinnou koupelí, přes Zbraslav do Vraného. Celkem cca 60 km.

Ač to původně nevypadalo přes Prahu jako úplně dobrý nápad, bylo to super…

 

 

A teď něco ze sociálních sítí.

 

Lezení v HISu, 6.10., bylo fajn, děvčata mi dávala zabrat.

 

Sušky, 7.10., další den si mě vzal do parády Rosťa. Opět paráda!

 

Kačka a spolulezci. Kutná Hora a Sušky.

 

Rosťa, Čertovy skály.

 

JaBo, lezení a romantika.

 

Lezení na stěně, jak se to sešlo.

 

Přidám opět něco nelezeckého, poslední Plážovka. Byla příjemná a již nyní se těším na další ročník.

 

Vulkán, 10.11., byl po velmi dlouhé době čistě pánskou záležitostí. Přijel jsem po sedmé, přičemž ostatní již probrali skialpová vázání a dali si mňamku. Následovala debata o tom, jak vylepšit zpracování vytěženého dřeva v Obřáku o příští brigádě, plánujeme Zavírání Alp a otázky směřují i na víkendový Dušičkový dýchánek. Vybírám poplatky a pěkně to se mnou koulej, ve stylu kde je kulička tady je kulička až vlastně nevím, jestli jsem něco vybral. Ale odškrtnuti v seznamu jsou. Vzpomínáme na rozsyp Knížete o ZA 2019 a jak to nečekaný poryv větru poslal na nás, přičemž Rosťa hned pouští ukázku z komedie Big Lebowski, kde je to velmi vtipně pojato. Nu, patří to k životu. Vrbka posílá vinný pozdrav a s Jirkou tvoříme dálnice: on vrtá, já stavím. Ač je to vážná věc, docela se u toho pobavíme, jak je to vlastně vše jinak.

V devět opouštím osazenstvo s tím, že s někým se uvidím druhý den na stěně, nebo prostě někdy. Bylo tam hezky, ač jsem tam pobyl krátce.

 

 

A to je vše. Máme tu další měsíc a věřím, že přijdou i další zážitky, které budou stát za zveřejnění na těchto báječných oddílových stránkách, které stále žijí.

 

Mějte se, skvělá skupino i neoddílové čtenářky a čtenáři. Těším se na setkání s kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv.

 

František-FKDP