Je po Vulkánu alias Výročce (1.12.), Dušičkovém dýchánku – Jestřebí hory (12.-13.11.), Posledním slanění (2.-4.12.), listopadových a adventních aktivitách

Bílý advent lahodí oku a potěší u srdce, evokuje Ladovy obrázky zimy z doby nedávné, zpříjemňuje čas obstarávání dárků, strojení stromečků, veselení se při báječných setkáních, očekávání něčeho krásného a umožňuje užívat si všeho, co se na sněhu dělat dá.

 

 

 

A tak tu máme i poslední letošní report o dění v oddíle. Opět se budu snažit méně psát a nechám hovořit daguerrotypie, které více napoví o atmosféře, ve které byly pořízeny.

 

Dušičkový dýchánek,  12.-13.11.2022 (autor Jana – Vrbka)

Sací komando se rozhodlo obnovit tradici dušičkových dýchánků Pepy Tejkla. Tak mi to alespoň bylo prezentováno při první zmínce o této víkendové akcičce. Plánů bylo… ale nakonec vyrážíme z Hradce dva: František a já. Ve vlaku si sedáme kousek od paní novinářky Evy a ta povídá a povídá a…. Vyfocenou jí tedy mám jen když odchází v České Skalici.

Ve Rtyni se přidává Šíma. Užíváme si pravou dušičkovou atmosféru – mlhavo, občas prosvítá sluníčko.

Hned v Odolově si dáváme pauzičku u památníků osvobození a další hned na kopci u Kryštofových kamenů, kde František gratuluje Šímovi ke svátku a vyndává jako dárek svatomartinské víno. Chlapi se předhánějí, co a jak vylezou.

Další zastávka hned za pár kilometrů v Chlívcích na jedno pivo a pak rychle dát, protože se již začíná stmívat a ještě máme půlku cesty před sebou:).

Do Hronova docházíme za tmy asi o půl sedmé a po malém bloudění v lesích před ním spojeném s hledáním červené značky.

Hombré s Cyrem se postarali o bydlení v penzionu a na sedmou jsme se všichni sešli v domluvené hospůdce, kde jsme probrali všechno možné. Před desátou se přidává Luděk.

Těsně po půlnoci přejeme Hombrému k narozeninám, což byl hlavní důvod tohoto dýchánku.

V neděli každý pokračuje svou cestou: Cyr s Hombrém společně kus vlakem a pak každý sám domů. František, Šíma a já chceme dojít pěšky do Starkoče. Nad Hronovem nás ale zaujme rozhledna Na Signálu a tak k ní zahýbáme z cesty a po rychlém rozhodnutí měníme plány a jdeme podél opevnění do Náchoda. Neděle je krásná, slunečná a my si cestu užíváme.

V Náchodě Šíma na minutu stíhá autobus do Trutnova a nám jede za chvílí vlak do Hradce.

 

Vulkán alias Výročka, 1.12., pravidelné měsíční oddílové setkání, tentokráte také ve znamení voleb, již devatenáctých, před 20. oddílovým rokem. Pro ty v tuto chvíli zmatené: při mém oznámení o potřebě založit si vlastní oddíl se volby nekonaly, vedení bylo určeno zakládajícími členy ve Vulkánu v den 85. výročí VŘSR. Může se vám to nelíbit, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je tak jediné, co se proti tomu dá dělat.

Jak tentokrát posezení probíhalo? Osobně jsem se dostavil těsně před osmou, dal jsem šanci opozici na zformování se. Však toho Špágr hned využil a pasoval se do role předsedy. Ale po mém příchodu, a po úspěšném uplácení lineckými „Matterhorny“, to vzdal. Než k tomu došlo, salónek se zaplnil tak, že se využily všechny stoly a židle se musely donášet z vedlejší místnosti. Srdečně byl přivítán po těžkém úrazu vyléčený Kindr, též i rada staších ve složení Jarmilka, Karel a Petr.

Nějak po osmé to vypuklo. Zapisovatelem byl určen Rosťa a zapsal to čtivě, vtipně. Např., že byl nejdříve dán pokyn potřebným navštívit WC. Poté seznamuji přítomné s činností oddílu a rady, stavu pokladny a půjčovny, mé činnosti, co se plánuje, např. oslavy 20 let oddílu, v květnu 2024, nebo zhotovení oddílových stanov.

Následovaly volby. Přítomných bylo 20 a na dálku se zúčastnilo 16. Nejdříve se volí předseda. Protikandidát nakonec nebyl a tak jsem byl 36 hlasy znovu zvolen. Děkuji všem za důvěru ve mně vloženou, kterou doufám nezklamete. Na funkci místopředsedy, kterou zastával Jagyč, jsem ještě navrhl Adélu a tak volba na tento post byla již zajímavější: 23 ku 12 pro Ade. Alespoň je vedení genderově vyvážené. Složení stávající rady se tím měnit nemuselo a nikdo jiný navržen nebyl. Tím byla 34 hlasy potvrzena ve složení předsedy a místopředsedy, já a Ade, což je podmínkou, dále pak Vrbka, Jagyč, Čejpik a Vilda. Potlesk, poděkování a gratulace všem.

Pokračovala volná zábava, objednávaly se panáčky a nebylo jich málo, povídalo se a veselilo. Přišla i Martina, která je s námi ráda a čeká na vhodnou příležitost, kdy vstoupí do našeho báječného společenství a která zůstala do poslední chvíle.

Po jedenácté se loučí a přejí si hezké svátky ti, kteří se již zřejmě nesetkají, jiní se zase těší na další setkání o víkendu v Obřáku, na Posledním slanění. Tím se uzavřela letošní kapitola Vulkánů, kdy jej mám dle nastavených pravidel opět v srdci.

 

Poslední slanění, 2.-4.12., slovy klasika proběhlo. A proběhlo příjemně, se vším všudy, jak se již stalo tradicí.

Páteční příjezd byl ve znamení potřeby napravit se již cestou tam, tudíž se k nákupu na guláš ve Svobodě přikoupila i léčivá plechovka. Mňam! Vykládka plného auta proběhla až u chaty, Fabie projede vše. A když jsme u těch tradic, opět došlo na opravu pípy. To je snad prokletí! V 16:45 se ale navzdory všemu roztočilo první pivo – ze sudu věnovaném Tomášem k příležitosti narození jeho dcerky Josefínky.

A jak šel čas, resp. jak přicházeli účastníci?

Nu a bylo veselo.

Ve 21:45 si vzala slovo Ade, srdečně popřála staronovému vedení k překvapivému zvolení a poté došlo na každoroční udělování diplomů za desetiletou přízeň oddílu. Nejdříve byla ukázka těch, které se stále nepodařilo předat, neb se jejich majitelé této akce či jiných setkání neúčastní, následovalo předání Vildovi, zpětně z roku 2020. Aktuálně pak nebyl předán diplom Jendovi Nunvářovic a sobě samé si jej vytvořila Ade. Rád jsem ji překvapil pro ni vytvořeným diplomem, což opravdu nečekala. Následně povstala Vrbka a předala diplom mně, za tvoření článků o Vulkánu, což jsem zase nečekal já.

Po půl hodině byl slavnostní ceremoniál ukončen a do půl čtvtrté byla báječná atmosféra uvnitř i vně chaloupky. Zvukaři zapojili moderní reprobednu, aby písničky pěkně zněly, opustil nás Parťák s Vildou, povídal si a bavil se každý s každým.

Již v sobotním čase 01:10 vstoupily do oddílu děti Hulliczovy, Vojtěch a Theresia Anna.

Máme tu sobotu. Plán zněl jasně, vyrazit do kopců. Nejdříve se ale probudit, resp. podívat se do „Modrého dolu“ a lejce pokračovat v páteční pohodičce. Avšak Peky i čas byli neúprosní a tak v 10:50 společně opouštíme základnu. První kroky vedly dle mého večerního upozornění k již vytvořenému vzpomínkovému místu, kam jsem se rozhodl přidat naše další dva kamarády, s čímž mi velmi pomohla Vrbka, vytvořením plátěných fotek a též i Ade, při instalaci. Velmi mě potěšilo, v jak hojném počtu jsme se sešli. Doufám však, že dlouho nám tam další kamarád nepřibude.

Po vzpomínkové akci pokračujeme dál, do Modrodolské hospůdky, na pivečko, komouše a něco k snědku. Tedy, rozjelo se to tam! Nečekaně, avšak příjemně. Tácy a sklenice plné lahodných moků byly přinášeny pořád dokola. Též přehršle porcí výborné polévky. A tak se stalo, že jsme se postupně rozdělili do několika skupin, kdy někdo šel na Výrovku, někdo přes Studnu na Výrovku, někdo na Sněžku.

Někdo po delším posezení a pěkném popovídání s obsluhou rovnou na chatu. Nu, rovnou, někdo to vzal na skútru přes Pec a někdo přes Boudu v Obřím dole alias Hájka.

Pokud by někdo zpětně dodal fotky z jeho putování, rád je sem doplním.

Při návratu na chatu nás již očekával kuchař, jako potřebné pomocníky při vaření společného guláše – BYL OPĚT VÝBORNÝ!!! Přivítali jsme se s novými účastníky akce, především s triem hudebníků Tomášem, Luďkem a Honzou, čímž bylo o další zábavný večer postaráno. Nesměl chybět Mikuláš s čerty a andělem. A poté se již veselilo, hrálo na kytary, zpívalo. Až do dvou hodin.

V neděli ráno bylo nevlídno, ale na to jsme si za ten víkend zvykli. Došlo na zúčtování pobytu a vybírání poplatků, mnohá vřelá loučení, balení a uklizení chaty a též na procházku ke kapličce.

Tím bylo Poslední slanění roku 2022 ukončeno. Nu, nelze se než těšit na příští rok a mezitím na spousty podobných báječných setkání.

 

Cyrovo poslední slanění, 3.-4.12. (autor Cyr) V termínu posledního slanění jsem potřeboval být sám a zároveň mezi lidmi. Chytrá Horákyně by to nevymyslela lépe. Náhodou jsem se dozvěděl o akci „Zimní táboření na Hvězdě“. Nezaváhal jsem a když jsem se vrátil ze Slavného, kde jsem měl setkání s dávnými kolegy a hlavně kolegyněmi z HO Babí – Náchod, naházel jsem potřebné vybavení do baťohu a vyrazil směr Hvězda. Atmosféru jsem zaznamenal v několika snímcích a jedním videem.

Přeji pěkný Advent a úžasné Vánoce. Cyr

 

A jsou tu pravidelné příspěvky stažené z vocapu.

Rosťa a jeho polezenice ve Szklarske Porebe.

Jagyč na stěně, též pak společně s Liborem, ale na ledech.

Bosák doma zahradníkem, v jižním Polsku skalkařem a s Liborem vícedélkař v Arcu.

Vilda se dal na chození a kulturu.

Kačka toho stíhá opravdu hodně s kdekým.

Vrbka si umí též užívat.

Zdenička dává za pravdu Jagyčovi, nejen lezením živ je člověk. Někdo nad Malou Skálou leze, někdo za ní hraje a stíhá i trénovat své nástupkyně.

A pak je tu překližka a taková milá a výkonná všehochuť. Včetně vstupu nového člena, výborného lezce Štěpána!

Nakonec konečně něco zimního.

Tak a to je vše, drazí. Pro letošní rok. Přeji všem příjemné prožití vánočních svátků a v novém roce samá splněná přání. Oddíl nechť vám pak přinese samá nezapomenutelná setkání a zážitky.

 

František-FKDP

váš staronový předseda alias prezident