Zimní táboření – Českotřebovsko, 18.-20.3.2022

Tři roky čekání, tři roky těšení se, tři roky nosím v pracovní tašce vytisknutou mapu s vyznačenou cestou, třikrát nečekaný důvod k zrušení ZT (bláto, operace, covid). Dočkal jsem se!!! Ač ani letos to nebylo podle plánu – znovu operace a covidy, posunutí o několik týdnů, ale ještě v zimě!

Toto ZT mělo dvě podmínky: alespoň trochu zimní počasí a navázat na ZT z roku 2018 (https://1url.cz/@ZT2018). Obojí se podařilo. Tak hurá do toho a půl je hotovo!

Z únorových nahlášených odpadá Jiří z Dobrušky, naopak se setká celé Sací komando. Spoj do Lanškrouna je dán, vlakem po čtvrté hodně z HK. Cestou na nádraží mě vyprovází dcera, aby měla jistotu, že jsem odjel. Na nádraží mě vítá Cyr a ve vlaku nám drží místo Šíma. V něm nečekaně potkáváme Úklida, v PU na nádraží oslovuji Áju. Samá příjemná setkání.

Pozoruji z okna okolí, těšil jsem se na jízdu vlakem. Hrdý jsem na euroviáckou stavbu „století“, dálniční most přes stanici Uhersko, který se po dokončení obou polovin přetočí k sobě a spojí. Ojedinělé stavařské dílo, první tohoto druhu v ČR. Rychlík, jedoucí okolo hřebenu, který nás čeká v neděli (ČT-ÚO), přijíždí do České Třebové (ČT) se zpožděním (rekonstrukce pravé koleje), přípoj do Lanškrouna odjel, další za necelou hodinu. To se nakonec ukazuje jako výhoda, navštěvujeme úžasnou klasickou nádražní restauraci! Bylo v ní veselo, hrála tam country kapela, pivo výborné, bylo se na co dívat, co číst, komu fandit. Odvěká rivalita v jedné místnosti!

Již za tmy pokračujeme dál, do zmiňované stanice. Cyr zjišťuje, že projíždíme Rudolticemi, kam chci ten den dojít, a tak s výmluvou, že toho již v životě prožil dost a nemusí být všude, vystupuje. Prý najde hospodu a počká tam na nás. Já se Šímou dosahujeme cíle ZT 2018 a začátek ZT 2022: lanškrounské vlakové nádraží.

V 19:30 nám začíná zimní dobrodružství. Vycházíme po zelené směr Zámecký vrch a dále do Rudoltic, kde chceme posedět a poté se někde za nimi vyspat. Tam nám Cyr sděluje, že je hospoda zavřená. Nevadí, jídlo a pivko máme, jdeme dále po zelené směr ČT hledat místo na spaní. Cesta vede okolo trati, já zkouším na mobil zachytit do tmy zářící měsíc a projíždějící rychlík. Opouštíme zelenou, hledáme místo na spaní, kde nás nebude nikdo ráno rušit a večer si neviděni uděláme oheň na buřty a ohřátí. Podařilo se. Jasná obloha a úplněk sráží teplotu pod nulu, mrzne. Před půlnocí uleháme, usínáme (https://1url.cz/@zt22prvniden).

Nu, podcenil jsem teploty v tomto čase, spal v cyklo pytli, v batohu nechal vložku do spacáku i bundu (fotka řekne vše), zimička mi v noci byla. Vnímám Velký vůz nad hlavou a další souhvězdí, rozbřesk, svítání i východ slunce, první ptáčky a neúnavné datly a strakapoudy, vlaky projíždějící lesem. Chlapci si vesele chrní… Ráno hurá na mýtinu, zahřát se. Úžasné, slunce hřeje. Vidím Šímu na procházce, jdu zpět, popovídat si a posnídat. Zima nás nutí rychle sbalit a jít, rozhýbat krevní oběh.

V 8:20 opouštíme provizorní tábořiště, chvíli hledáme zelenou a po ní dále směr ČT. Cesta je to příjemná, krásná krajina, mnohé zajímavosti. Lehce ovlivněn fotím probouzející se květenu. Což neplatí o plantážích již probuzených, nádherně velkých bledulí. Jsou i výhledy, ač je opar, vidíme včerejší cestu z Lanškrouna. V 10:45 jsme na místě nejvyššího bodu tohoto ZT: Palice, 613 m (https://1url.cz/@zt22druhydenprvnicast).

Pěkné, vtipné místo, užili jsme si to tam. Následně přeci jen jdeme zpět na rozcestí, kde je sluníčko a přístřešek k uvaření kávičky a vychutnání svačiny.

V 11:45 se vydáváme na Jiráskovu cestu a s ohledem na spoustu času odbočujeme na naučnou stezku Údolím Skuhrovského potoka. Hezké údolí s přírodní koupelnou a informačními cedulemi. Pěkné počtení. Poseděli jsme na krásném výletním místě s neskutečným totemem. Tak jsme si se Šímou udělali novou fotku do občanky. Nožky uťapkané, sucho v krku, chtělo by to občerstvení. Hurá, vesnické hřiště = otevřený stánek (https://1url.cz/@zt22stanek). Radegast a politická diskuse. Zdejší žasli, OVM v Cyrově režii nechápali a tak Šíma velí k rychlému odchodu (https://1url.cz/@zt22druhydendruhacast).

Zbývá dojít do Kozlova, ale ještě si chci projít a nasát atmosféru ČT, kde jsem byl na střední a maturoval na strojvedoucího. Navštěvujeme zdejší pivovar, kebabáky a pak již vzhůru na Hory, kde již popíjel Hombré. Sací komando je opět pohromadě (https://1url.cz/@zt22druhydentreticast).

Bylo veselo, spousty témat, příhod, nechápavých vyprávění, smíchu i chvilkové naštvanosti, sestava k tomu nabádala, ale hned opět smích a veselo. A takto to probíhalo až do noci, kdy poslední posezení bylo u Hombrého v autě. Mezitím ale vystoupání na zavřenou rozhlednu (díky plošině ve výšce 33 m, 174 schodů, jsme byli nejvýše tohoto ZT, ale Palice prostě vítězí), návštěva chaty Maxe Švabinského, sražení u stolu sedící blondýnku pod stůl Cyrovým batohem, již za tmy přesun do hospůdky v Kozlově, velmi příjemné a opět se smíchem a zábavou, až jsme se za břicho popadali (viď Hombré, druhý den jsem v porodnici potkal jinou, to jsi pak … obě?) a po zavření ještě chvíli poseděli ve zmiňovaném autě. Hombré ale chtěl být sám a tak šel Šíma k rozhledně, jiným se zalíbila zastávka. O půlnoci všichni spali. Byl to skvělý den!( https://1url.cz/@zt22druhydenctvrtacast)

Neděle ráno, krásný východ slunce, ohřívání se v jeho paprscích, snídaně, balení, rozloučení s Hombrém a hurá směr Ústí nad Orlicí (ÚO), přes Andrlův Chlum. Vyrážíme v 8:15 a cesta je to velmi příjemná. Povídáme si, kocháme se výhledy i přírodou, jdeme si pohodovým tempem. Nad Dlouhou Třebovou se orientujeme zasněženými vrcholky v dáli: Suchý vrch, Buková hora, Kralický Sněžník, sjezdovky v Dolní Moravě. Nádhera. V čase oběda rozděláváme oheň a opékáme vše, co zbylo: buřty, cibuli, oštěpok, chléb… Příjemné posezení, pochutnali jsme si. Ve 12:30 stojíme pod rozhlednou, Andrlův Chlum dosažen. (https://1url.cz/@zt22tretidenprvnicast)

Přiznávám, že se mi již nahoru nechtělo, ale Šíma rozhodl. A Cyr šel pro pivečka. Vystoupat 33,5 m na plošinu bylo odměněno nádhernými výhledy! Takových krásných míst, kde jsem měl tu možnost být. Hezky se vzpomínalo. Ale i foukalo a dole padala pěna, tak šup za Cyrem a pak již jen dojít na vlak do ÚO-město. Poslední společné foto a k němu ještě předání mé bundy z vojny(!!!), která se již rozpadala a Cyr si ji rád vzal na práci. Já tak nějak… (https://1url.cz/@zt22prace). Domů jsme dojeli všichni dobře, někteří levně, neboť nechodili průvodčí. (https://1url.cz/@zt22tretidendruhacast)

Tak a to je vše. Bylo to nádherné, přírody a lidských duší poznávací Zimní táboření a měli jsme štěstí, že bylo ještě zimní. Tak zase za rok, navázat na toto či jiné ZT, protáhnout tu již hodně dlouhou prošlou štreku.

František-FKDP