Cepínobraní v této prapodivné zimě.

Na výzvu pár dobrých přátel píšu krátký reportík o letošních ledohrátkách.

V pátek 13.12. ráno se probouzíme v Colfoscu do chumelenice. No je pátek 13-tého. Snídaně na zastávce, hledání parkoviště, ledu a spol.. Z dálky, oparu, vypadal původně myšlený Nur-fuer-wenige slušně, ale podle vlekařů není ještě dole natečený (což od nás nebylo úplně vidět.. Nakonec volba na Lujantu WI4, https://www.bergsteigen.com/touren/eisklettern/lujanta/. Hledáme, bloudíme, a nakonec nacházíme. Na začátku totální sprcha v nejistém nástupovém skorokolmáči. Šrouby asi dobrý…. Na seznámení rozlez po létě ideál :-). Pak již hezké. Na štand dolézám navlhlý (promočený). Zatímco Sumec vybojoval druhou délku, tak jsem totálně vykosnul. Prsty přemrzají. Na štand dolézám s bolestí prstů. Nahoře si užívám čtvrthodinku bolesti, řevu, breku, když to začíná přicházet k sobě. Auuuuu. Třetí délku už nedolézáme, málo ledu, je to položený a teče po tom voda. Tak slanění, sbalení a do hospody uschnout. Polévka a svařák to jistí. Řešíme co a jak.U zastávky zabalíme lezení a spaní a přejíždíme na Passo Sella. Jak vyjedeme z údolí začíná vítr, cesta zafoukaná, sotva tam dojíždíme. Vylézáme z auta a hned víme, že tudy naše cesta nevede. Změna plánu, otáčíme zpět do Gardeny, do údolí Vallunga. Dole paráda, z mraků prosvítá měsíc, bezvětří. Romantická procházka do údolí, postavení stanu a v jedenáct večer uleháme k zaslouženému odpočinku.

V sobotu v 8 odcházíme k ledům. Nalákaly nás ledy na konci údolí. Kus po prošláplé cestě, zbytek spíš cestu tušíme. Nového sněhu dost. Příště by to chtělo skialpy. Ledy jsou monstrózní. Trochu nám padá brada. Docházejí nás dva místňáci, tak trošku přidáme, ať máme možnost volby. Dobře jsme udělali. Pravý led je obrovská opona, vypadá lákavě. tak pod to radši ani nejdeme a volíme levý, lezitelnější. V jeho pravé části Sumec vybojuje největší slabinou, odhad WI4, štand v ledu. Pak již jen lezení na TR. Různé směry. Na konci se dolézáme na krásných kolmáčích s převislým výlezem. Bomba. Až budu velkej kluk, tak to chci tahat. Vše má svůj konec, tak dolézám naposledy nahoru, vrtám hodiny, ruším štand a hurá dolů, do údolí, doložit spaní, sestup k autu a valíme dom (7,5hod). V neděli bychom stejně žádnou díru do světa neudělali. Doma ulehám o půl třetí ráno, unavený, ale spokojený.

Intermezzo, výjezd na Asmanku, něco málo tam bylo, tak jsme si trošku škrábli. Potkáváme tam Aleše Farského.

Na silvestra volá Sumeček, že shání čtvrtého do mariáše. Jede Smolko, Pjotr, Sumec a….. chvíli mi to trvá, ale nakonec já.

Pátek 3.2 La Piovra, https://www.bergsteigen.com/touren/eisklettern/la-piovra-langental/ , objektivně WI5+, 1délka v nepodmínce, s tekoucí vodou, nakonec natahuji já, druhou luxusní, zatečenou, boží, tahá Aleš. Kluci lezou vedlejší Stradu, ale ledu je málo, spíš žádnej. Horní MI9 ani nezkoušej.

Sobota Once in a lifetime, běžně peklo https://www.bergsteigen.com/touren/eisklettern/once-in-a-lifetime/ , letos v super podmínce, celý v ledu, tak za WI5, přesekaný… populární, nádherný. Lezeme pěkně ve čtyřech, A-team za námi na PP.

Neděle jdeme opět na led do vzadu, zapadní strana, led na hovno, podélně prasklý, sloupek dokonce několikrát, ale na vyblbnutí na TR super. Sjezd dolů na lyžích neměl chybku.

A-team narovnal nástup k Jumjetu, možná prváčikom, pašáci.

25-26.1. – Mám na víkend dohodnuté volno, ale nemůžu sehnat parťáka, tak z toho nebude asi nic. Pak píše Sumec, že může (díky Romčo), Tatry, super. V pátek večer skáčeme v Pardubkách do vlaku, a po půl šestý již valíme směr Zbojanda. V plánu je Trio syncron M4 na Slavkovskou kopu (cesta 18) http://www.tatry.nfo.sk/f.php?f=stity//0765//07650918.gif . Začátek nalézáme solo, stejně nejtěžší místa a dál to lehkne, koukáme mlsně na vedlejší stěnu, konkrétně na žlábek který se napojuje do Zámkovského komína, cesta 8 na topu http://www.tatry.nfo.sk/f.php?f=stity//0765//076509D.jpg. Nalézáme smyci a věc je vyřešená… dál nemá smysl pokračovat. Slaňujeme do žlabu a za chvilku už jsme navázaný pod plotýnkou, která pokračuje nádherným mixovým žlabem. Sumec to provlní na celou délku jak prd. Dál valíme navázaní nakrátko sněhovým žlabem. Ten končí vklíněným šutrem. Ten udělá nejtěžší zápletku cesty. Docela výživný bouldering. Nad šutrem se odvazujeme valíme sněhem nahoru. Je to docela štreka. Na vrcholu porestujeme, ofotíme a sluníme se. Sestupujeme pravým žlabem trojúhelníka (cesta 6). Jsou tam dva prahy, ale jde to celkem v pohodě. Pod nástupem batohy na záda a na chatu. Domča nás vítá s panákem, následují další, pivka, luxusní protekční stejk – díky Fraňo, pivko, panáky. Prostě skvělý tatranský večer.

Snídaně na sedmou, loučíme se s Domčou a v 8 jsem na Weszterov štít. Není to v průvodci, tak nevíme jak se to jmenuje ani obtížnost. Nicméně lehký to nebude. Tahám délku ledů, dole kus kolmáčku, pak se to pokládá, zužuje, lezení lehké, jištění sporadické. Sumec tam byl před lety s Marťasem, ale lezli po ledové délce doprava, teď jdeme sněhem nahoru k zářezu. Vypadá těžce, a ve skutečnosti je ještě těžší. Aleš se toho nebojí a délku bravůrně posílá. Sumec na hrad. Jsem rád za druhý konec lana, tady bych na ostrým pohořel…dolezová délka je na mě a za chvilku již přelézám vrcholovou převěj. Druhý den, druhý vrchol, opět plech… život je krásný. Na chalupě dáváme polívku a panáka, loučíme se s obsluhou a valíme dolů. V plánu je ještě noční Veverkáč. Bez lidí, s čelovkou, v krásném novém ledu, ovšem s tekoucí vodou. Zajímavý zážitek, okořeněný klečovým nástupem k ledu. Pak dolů do Smokovce, převléknutí. Při snaze vyloudit brambůrky z automatu nám ujíždí vlak, díky čemuž navštěvujeme bar na nádraží v Lomnici. 10min na přestup v Popradu, a po jedenácté uleháme v Košičanu. Ráno před pátou vyskakujeme v Pardubicích a hurá do práce. Zážitků mám, jak za týden na horách. Díky Álo.

Díky parťáci za super zážitky na horách.

J