Modřínové háje v Jestřebích horách – krátké, ale krásné, 31.10.-1.11.2020

Hlavně ale proběhly, za což vděčím Cyrovi, že měl chuť držet říjnovou tradici v této prapodivné a mokré době.

Šumava padla hned, jak byly zavřeny hospody, neboť bez jakéhokoliv zázemí by nebylo dobré toulat se pět dní přírodou, hlavně při předpovědi hodně mokrého počasí. A tak slovo dalo slovo a já se rád přidal k plánu Cyra, projít Jestřebí hory (Wikipedie). Hurá, budu moct balit a chodit s báglem přírodou!!! Ještě se přidal Šíma a tři veteráni byli komplet.

Sraz byl v Radvanicích na nádraží, kvůli dešti až v sobotu po poledni. A byl to dobrý tah. Se Šímou vyrážíme vlakem z Trutnova, když si za rohem dáváme první plechovku. Cestou se kocháme barevnou podzimní přírodou, sledujeme obě rozhledny na hřebeni, které chceme navštívit. I okolí nádraží je oku lahodící, takže čekání na Cyra probíhá příjemně.

Po dvaceti minutách je tu.

Vítáme se, fotíme, upravujeme Cyrův plán – dojít až nad Markoušovice, neb je tam přístřešek. Souhlasí, můžeme vyrazit směr obec. Je 14:15. Příjemná cesta se zastávkou na zastávce, neb Cyr se ještě nenaučil pít plechovku za chůze. 😉 

Pokračujeme výstupem na Žaltman, kupodivu Cyrovic domovinou (historii nepřelepíš…). Nacházíme i symbol tohoto výletu a nezapomeneme zabloudit (může za to šipka obráceně – špatné turistické značení). V 16:00 jsme tam. Škoda, že i v mracích.

Výstup na rozhlednu odkládáme na lepší časy, posezení pod ní si ale ujít nenecháme.

Odcházíme v 16:45, povzbuzování ostatními návštěvníky v našem plánu přespat v přírodě. U prvního rozcestníku je šero, za chvíli tma. Na Pasekách, u zavřené Jestřebí boudy, je pošmourně. Jdeme dál, směr Markoušovická rozhledna. Rozblácenou cestou, za jakéhosi svitu čelovek do mlhy a okolo vtipné značky v těchto místech, k ní přicházíme v 18:00.

Něco málo vybalit, Cyr postavit stan, já se Šímou rozdělat oheň. Byl to dlouhý boj s mokrým dřívím, shořelo hodně novin a pořádný kus PE-PA, ale po půl hodině jsme mohli začít opékat buřty. Byl to příjemný večer u voňavého ohně a v mlze co kouzlila ve světle čelovky. Spát jsme šli ve 23:00.

Po klidné, příjemné noci vstáváme kolem sedmé, opět do mlhy, resp. do nízké oblačnosti. Pozdravíme se, posnídáme, sbalíme. Navštívím se Šímou rozhlednu, ač je prd vidět, ale rozcvička dobrá. Odcházíme v 8:45 směr Malé Svatoňovice, cca 7,5 km. Je to krásné místo, doporučuji.

Cesta podzimní vybarvenou přírodou je opět nádherná, užíváme si barev i nabízených plodů (hrušky, jablka, švestky a maliny!). Před jedenáctou jsme v cíli. Poslední společné foto a vlakem hurá do Trutnova (ještě fotka v tunelu), kde se loučíme a uzavíráme tak další kapitolu Modřínových hájů. Tak zase za rok, těším se!

František-FKDP

PS: věnováno všem, kteří chtěli, ale v této divné době nemohli.