Hlavně ale proběhly, za což vděčím Cyrovi, že měl chuť držet říjnovou tradici v této prapodivné a mokré době.
Šumava padla hned, jak byly zavřeny hospody, neboť bez jakéhokoliv zázemí by nebylo dobré toulat se pět dní přírodou, hlavně při předpovědi hodně mokrého počasí. A tak slovo dalo slovo a já se rád přidal k plánu Cyra, projít Jestřebí hory (Wikipedie). Hurá, budu moct balit a chodit s báglem přírodou!!! Ještě se přidal Šíma a tři veteráni byli komplet.
Sraz byl v Radvanicích na nádraží, kvůli dešti až v sobotu po poledni. A byl to dobrý tah. Se Šímou vyrážíme vlakem z Trutnova, když si za rohem dáváme první plechovku. Cestou se kocháme barevnou podzimní přírodou, sledujeme obě rozhledny na hřebeni, které chceme navštívit. I okolí nádraží je oku lahodící, takže čekání na Cyra probíhá příjemně.
Po dvaceti minutách je tu.
Vítáme se, fotíme, upravujeme Cyrův plán – dojít až nad Markoušovice, neb je tam přístřešek. Souhlasí, můžeme vyrazit směr obec. Je 14:15. Příjemná cesta se zastávkou na zastávce, neb Cyr se ještě nenaučil pít plechovku za chůze. 😉
Pokračujeme výstupem na Žaltman, kupodivu Cyrovic domovinou (historii nepřelepíš…). Nacházíme i symbol tohoto výletu a nezapomeneme zabloudit (může za to šipka obráceně – špatné turistické značení). V 16:00 jsme tam. Škoda, že i v mracích.
Výstup na rozhlednu odkládáme na lepší časy, posezení pod ní si ale ujít nenecháme.
Odcházíme v 16:45, povzbuzování ostatními návštěvníky v našem plánu přespat v přírodě. U prvního rozcestníku je šero, za chvíli tma. Na Pasekách, u zavřené Jestřebí boudy, je pošmourně. Jdeme dál, směr Markoušovická rozhledna. Rozblácenou cestou, za jakéhosi svitu čelovek do mlhy a okolo vtipné značky v těchto místech, k ní přicházíme v 18:00.
Něco málo vybalit, Cyr postavit stan, já se Šímou rozdělat oheň. Byl to dlouhý boj s mokrým dřívím, shořelo hodně novin a pořádný kus PE-PA, ale po půl hodině jsme mohli začít opékat buřty. Byl to příjemný večer u voňavého ohně a v mlze co kouzlila ve světle čelovky. Spát jsme šli ve 23:00.
Po klidné, příjemné noci vstáváme kolem sedmé, opět do mlhy, resp. do nízké oblačnosti. Pozdravíme se, posnídáme, sbalíme. Navštívím se Šímou rozhlednu, ač je prd vidět, ale rozcvička dobrá. Odcházíme v 8:45 směr Malé Svatoňovice, cca 7,5 km. Je to krásné místo, doporučuji.
Cesta podzimní vybarvenou přírodou je opět nádherná, užíváme si barev i nabízených plodů (hrušky, jablka, švestky a maliny!). Před jedenáctou jsme v cíli. Poslední společné foto a vlakem hurá do Trutnova (ještě fotka v tunelu), kde se loučíme a uzavíráme tak další kapitolu Modřínových hájů. Tak zase za rok, těším se!
František-FKDP
PS: věnováno všem, kteří chtěli, ale v této divné době nemohli.
Krásné, díky, Františku. Jsem ráda, že vám to vyšlo. Ještě že vás veterány máme 😉. Jste stále houževnatí a šikovní.
Jeeee. To je hezké připomenutí jarního výletu s Jarmilkou. My akorat na Žaltmanu měly jen zbytky původních zakladů a do Markoušovic jsme nedošly. Ale měly jsme sluničko a v té Jestřebí chatě měli na zapraží pivko a vino. Ale i tak to musel být hezký výlet. Tak snad to příště vyjde. Vrbka
Ahoj Františku,
úžasně zpracované, bezva záběry. Je vidět, že nejlépe je to zpracovat hned za čerstva. Já osobně jsem nadšen hlavně tím, že jsem to ve zdraví přežil, ušel, atd… 🙂 Jen levý kyčel se mně dnes rádo ozval, ale už jsem to rozchodil. Ještě jednou díky za společnost.
Je fajn chlapáci, že jste za současných prognóz vůbec vyrazili a dle článku si ti docela i užili!
Krásný článek i fotky malované podzimem.
Děkuji. I za přírodu. 🙂
Nádherný kout přírody, který jsme také navštívily na jaře s Janou, pěkné počtení i fotky s podzimní atmosférou a ještě k tomu překvapení… veteráni v oddíle přibývají 🙂