Archiv autora: František Povejšil

Červenec, to je věc. Je to měsíc beze školy, ale není jediný. Klasy pšenic ožehuje slunce, hnědnou jako kůrka chlebová. Můžeš sbírat maliny, borůvkami natřít nos. Hledat hříbky na mechu. Prostě, červenec je v zemi zdejší, asi měsíc nejkrásnější.

Červen to je měsíc v létě. Má rád květiny, ale není jediný. Se sluníčkem dovádí, tváře vánkem pohladí, trávíme čas u vody. Červenou se červen pyšní, je to barva višní. I třešně se červenají, špačci z toho radost mají. A … Celý příspěvek →

Začal tlouci buben, aby oznámil, že již skončil duben a začal měsíc květen. Květen je z té krásné doby, kdy se stromy květem zdobí. Všechno kvete, krásně voní. Občas i venku vítr fouká, kolem nás je už rozkvetlá louka Je … Celý příspěvek →

Květy pučí, je tu jaro! Rozkvetou kytičky, zavoní háj, pupence, větvičky, to je náš ráj. Duben má rád legraci, stále mění počasí. Sluníčko už venku svítí, všude kvete jarní kvítí. Snad přijdou mrazy. Chvíli teplo, pak zas chlad, s tím … Celý příspěvek →

Mezi sněhem zelená se tráva, sníh se ztrácí v jarních potůčkách, zima už má ze sluníčka strach. Hory, včera bílé závějemi, nyní modrají se nablízku. Vydechni si, země lemovaná horami tam v modrém oparu. Stébla trávy zelené, napřímí se a vstanou, sníh … Celý příspěvek →