Archiv autora: František Povejšil

První letošní měsíc toho přinesl přehršle a též paní Zima, alespoň svými teplotami, ukázala svoji vlídnější tvář. A činnost ukončila restaurace Vulkán, avšak i zde platí francouzské, aktualizované, Le Vulkán est mort, vive le Vulkán!

Venku je krásně bílo, pravá mrazivá zima, až je chuť napsat, že je to již tradice: s novým rokem končí podzim a začíná zima. Popíjím dobré červené a dnešním pohřbem Ťéši uzavírám jeden svůj báječný přátelský vztah.

Třetí adventní neděle, večer, krmítka na ráno naplněna, pohoda u svítících vrcholů pravoúhlého trojúhelníku, z hrací bedýnky na mě promlouvá Hombré prostřednictvím pana Munzara, za okny světýlka kam oko dohlédne a stále ještě podzimní, přetrvávající dušičkový (ne)čas. Přesto vánoční čas je … Celý příspěvek →

Za okny zima, ač Martin na bílém koni nepřijel, po krásných barvách podzimu toho na větvích mnoho nezbylo,  práce na zahrádkách utichají a kolem cest se kupí cukrová třtina, bílé to zlato. A volilo se. Přesto je radost v tomto … Celý příspěvek →

Září je v básních často spojeno s babím létem, sklizní a prvními příznaky podzimu, jako je chladnoucí slunce, padající listí a stěhovaví ptáci. Švestky se modrají, jablka sládnou a šípky rudnou. A je též plný zážitků.