Je po Vulkánu (13.10.), nejen Zářijovém Chorvatsku (3.-10.9.), Setkání v Martínkovicích (16.-18.9.) a zářijových aktivitách

Hezké babí léto, déšť i slunce, modravé dálky… Krásné září to bylo. Září, které vlastně začalo již v červnu.

 

Chorvatsko, červen – září, se určitě povedlo, ač report o něm máte možnost číst až nyní. Ale Parťák mě průběžně zásoboval fotkami a já věděl, že jimi ukončím jeho již 19. setkání v Nemiře.

Nejdříve ale popíši, spíše fotkami přiblížím, ctěným čtenářkám a čtenářům můj pobyt v Chorvatsku, ve společnosti báječných lidí i lezkyň a lezců (3.-10.9.).

Vyrazil jsem tam hlavně díky Vláďovi, jemuž to nedalo a též si přál letos okusit lezení na vápně u moře. Jeli jsme tam autobusem, já byl nabrán ve Stěžerách (!!!), skvělá Vláďova volba. Přivítání panem domácím milé, mořem příjemné, pohodička.

Další dny se krásně lezlo v Omiši i Brele, s Verčou, Parťákem, Ivou i Zdendou.

Mimo lezení se žilo báječně ve dne, večer i v noci.

Ovšem vše jednou končí, loučení bylo s nádechem smutku, přesto s úsměvem, že za rok opět spolu, na stejném místě!

Závěrem pak slibované červno – červencové zážitky jiných účastníků zájezdu pod Parťákovic vedením.

 

 

Setkání v Martínkovicích, 16.-18.9., bylo nečekaně a o to příjemněji zaplněno účastníky a bylo tam opět hezky. Došlo i na promítání, za což patří velký dík Cyrovi a jeho putování Svatojakubskou poutí z Portugalska do Španělska.

Pátek = milé přivítání, příjezd nováčků, kupy dětí, Sacího komanda, předání dárku. Prostě pohoda.

Sobota přes den = dopolední výlet za zvířátky, zasloužené dospání páteční noci a odpolední výlet v dešti na Hvězdu.

Sobota večer a v noci = samá nečekaná milá překvapení, promítání, veselo!

Neděle = povídání a loučení. Těšíme se na zimní setkání!!!

 

 

Zářijová výprava (autor Alby), letos naše cesta domů 2 byla ze západního bodu ČR. Počasí nám moc nepřálo, hodně dní z cesty nám propršelo. I tak jsme to nevzdali a celé tři týdny šli a domů došli přes naší krásnou zemi. Cesta vedla v pohraničí přes Krušné hory, CHKO Labské pískovce, Lužické hory, Jizerky, Krkonoše a Jestřebí hory až domů do Rtyně v Podkrkonoší. Cesta trvala 21 dní, za tu dobu jsme v nohách, tlapkách v cíli měli 463 km a nastoupáno necelých 10 000 výškových  metrů.

 

Mějte se krásně, skvěle vám to leze a zdravíme. Alby, Pavel, Agbar

 

Bosák, Trutnovská enkláva hlásí návrat z Jura+Finale… počas, skalky, parta a kultura = boží…

 

 

Pavla, první večer v Itálii, posíláme pozdrav od vína a zítra do skal, pozdrav od moře, správný oddíl, pozdrav z kopců…

 

 

Jagyč, dnes na rozběhání Durnstrecke 7-, 620m. Teď v hospodě čekáme na déšť, abychom ten nástup nemuseli zítra znovu. Hollantal news: v noci déšť, ve dne sportovky a teď pivo. Dnes Rainbow Warrior 8-.

 

 

Nežijeme jenom lezením, tak přidávám i pár fotek ze základny.

 

 

Vulkán, 13.10., jsem opět navštívil poprvé od července a někteří poprvé letos, možná po letech. Již před šestou jsme byli tři, tak jsem si tipnul celkem 12 účastníků. A vyšlo to. Lépe než tip na neprohru Slavie…

Řešila se nastávající brigáda v Obřáku, jak tam kdo jede a co může vzít. Objednávala se večeře a mluvilo se o lezení minulém, Itálie, HIS, Sušky, stěna. Též o lezení budoucím, má být ještě hezky nadcházející týden a také jak stěna Černožice, jak to Jagyč zařídí.

Vzpomínalo se na minulý Vulkán, kdy si toho Rosťa prámalo pamatuje a je hned veseleji. Díváme se na fotbal, vybírám poplatky. Konečně pořádná debata s Jirkou Černým: koncerty Iron Maiden, Kiss, ACDC, Metallica, Black Sabbath …

Lidé odcházejí a přicházejí, na závěr cyklistická sekce, která si přinesla věci do Obřáku. S Jirkou F. pak plánují cestu a zda se někde nepotkají.

Odcházím ve 21:00, někdo ještě zůstává, ale však se všichni zítra opět uvidíme, v Obřím dole. Je se na co těšit, stejně jako na Vulkán příští měsíc.

 

 

Září uzavřeno, říjen běží. Něco hezkého je již za námi a totéž jistě před námi. Tak zase za měsíc, u reportu o životě tohoto skvělého společenství báječných lidí.

 

František-FKDP