Zimní táboření aneb sportovec s filozofem na společné cestě Svitavskou pahorkatinou, 3.-5.2.2023

Letošní zimní táboření mělo po delší době opět parametry zimního táboření, tedy sníh a celodenní mráz. Není divu, že na jeho absolvování našli odvahu jen dva členové HO Stěžery, prezident oddílu a já.

Nemíním vypočítávat každý kilometr cesty, každou navštívenou hospodu (tolik jich zase nebylo) ani se zmiňovat o prožitých radostech a útrapách zároveň. Trasu si každý může najít na mapě (https://1url.cz/@ZT2023-Usti-PustaKamenice), veden dokonalou fotodokumentací prezidenta oddílu, tu a tam doplněnou mými fotografickými postřehy a několika videozáznamy, takže jen stručně od výchozího bodu do cíle.

Začínáme v pátek odpoledne v Ústí nad Orlicí, kde jsme to vloni ukončili. (https://www.hostezery.cz/zimni-taboreni-ceskotrebovsko-18-20-3-2022/) A chtěli dojít na začátek ZT 2008 (https://www.hostezery.cz/zimni-taborenialias-se-zdarakem-po-zdarkach/). Prší a silně fouká. V podvečer nás vítá penzion Mandl a po večeři dál do Sloupnice, kde fotbalové hřiště s přístřeškem se stane naším dočasným domovem pro první noc.

Při vzpomínce na Sloupnici se nemohu nezmínit o hospodském v jediné otevřené hospodě v jinak dost velkém městyse. Pan hospodský patřil do té kategorie úslužných, poctivých a zmatených hospodských zároveň, kteří se v roli hospodského ocitli nešťastným řízení osudu. Trochu mně to připomnělo můj pokus, zavést v mém penzionu také hospodu. K první noci na mrazu snad jen tolik, že nevadil ani tak mráz, jako silný vítr, který si dokázal najít kdejakou skulinku v přístřešku a snášet na nás po celou noc zbytky sněhu z polí.

Ráno ukončuji pokus dostat nějaký plyn z promrzlé bomby a ohřát si čaj, balím věci, prezident oddílu sklepává ze sebe noční nadílku sněhu a za chvíli vyrážíme vstříc dalším kilometrům.

Dalším bodem našeho putování je Cerekvice nad Loučnou, kde světe div se, je otevřená hospoda a dokonce v ní vaří. Oběd přišel opravdu v pravý čas.

Z Cerekvice vycházíme nechtěně po oraništi, to abychom oběd co nejdříve strávili. Po pár kilometrech nás vítá Suchá Lhota, bohužel doslova a do písmene, a tak nezbývá než tlačit káru zimního táboření dál. V podvečer nás vítají Nové Hrady, bohužel také se zavřenými hospodami, tak aspoň nádherný zámek v zapadajícím slunci.

Pro mě je to pro dnešní den konečná, nasedám do Hombrého Fiata a nechávám se bez výčitek svědomí odvézt k cíli dnešního dne, k hospodě Na verandě u Toulovce. Prezident oddílu statečně doputuje po svých.

Atmosféra trampské hospody je dostatečně zachycena ve videích. Nálada je skvělá. Na kytary hrají a zpívají zástupci Pelhřimovské shora demokratické republiky v čele s jejich prezidentem Slávkem. Tak se s tím naším hned pobratřili. A já vyhlašuji soutěž o nejstaršího chlapa v lokále, s malou nadějí na třetí čtvrté místo. Bohužel vítězím, a tak objednávám na zapití prvního místa, které mně určitě nikdo ze zúčastněných nezávidí, medovinu pro celou hospodu.

Spí se na verandě, tedy jenom já. Prezident oddílu při vzpomínce na předešlý nocleh raději bere za vděk místem v Hombrého Fiatu.

Ráno je nádherné, slunečné, doprovázené patřičným mrazem, tak jak to na zimním táboření má být. Město Proseč nacházíme v dopolední nedělní rozespalosti, vše zavřeno, ještě štěstí, že pracovití Vietnamci nám ve svém obchodě uvaří kávu. Bude to na dlouhou dobu poslední teplý nápoj dnešního dne.

V osadě Františky, a kde jinde než symbolicky zde, zakončujeme zimní táboření tradičním opékáním buřtů.

Zbývá už jen dojít do Pusté Kamenice, lepší název pro tuto vesnici – díru vymyslet nemohli, nasednout na vlak a tím udělat definitivní tečku za letošním zimním tábořením.

A jak se to má s tím sportovcem a filozofem? Sportovec určuje tempo a směr pochodu, tedy věci na první pohled viditelné a hmatatelné. Mě v roli filozofa spíše zajímá, zda-li orientace v terénu je to samé, jako orientace v životě. Je a není, jak se přesvědčuji při diskuzi s prezidentem oddílu během cesty.

Tak vážení, můžete přemýšlet o příštím roce, opět první víkend v únoru.

Cyr